Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2675/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. U., zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2020 č. j. -39 a výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. září 2019 č. j. -65, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá, aby byly zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen " ") označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v , , a d. Současně navrhla zrušit , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen " "), pro zásah do ústavně zaručených práv

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozsudků se podává, že stěžovatelka podala v roce 2018 žádost o zvýšení invalidního důchodu (stupně invalidity) pro zhoršení zdravotního stavu. Česká správa sociálního zabezpečení (vedlejší účastnice) její žádost zamítla rozhodnutím ze dne 11. 12. 2018 č. j. X., jelikož dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích (dále jen "okresní správa sociálního zabezpečení") stěžovatelce poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jen o 40 %. Dle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jde o invaliditu prvního stupně, proto nedošlo ke změně stupně invalidity.

3. Rozhodnutí o námitkách stěžovatelka napadla žalobou, kterou zamítl rozsudkem ze dne 9. 9. 2019 č. j. -65. nechal zhodnotit zdravotní stav stěžovatelky posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen "PK MPSV"), dle níž celková míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky činí 20 %. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s největším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl vyhodnocen chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom páteře, bez známek kořenového postižení s omezenou pohyblivostí při svalové dysbalanci, poruchou statiky a dynamiky páteře, kdy se jedná o lehké funkční postižení. Dané postižení podřadila pod kapitolu XIII., oddíl E, položka 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a se zřetelem k dalšímu zdravotnímu poškození (artrotickému) stanovila pokles pracovní schopnosti ve výši 20 %. vyhodnotil, že PK MPSV jednala v řádném složení a posudek byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky i jí předložené lékařské dokumentace, je úplný a přesvědčivý. vyšel zejména z citovaného posudku PK MPSV, který stanovil úplnou klinickou diagnózu stěžovatelky. PK MPSV byla se zdravotnickou dokumentací ve věci dobře seznámena. Popsala každý jednotlivý odborný nález i závěry, k nimž dospěla, zejména ve vztahu k dominantní příčině způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky a rozsah poklesu její pracovní schopnosti. Vypořádala se i s dřívějšími posudky a důvody, proč nebylo možno přisvědčit jejich hodnocení z hlediska kategorizace zdravotního stavu. se neztotožnil s námitkami stěžovatelky a žalobu zamítl a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení a ustanovenému zástupci stěžovatelky přiznal odměnu ve výši 4 719 Kč.

4. Stěžovatelčinu kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2020 č. j. -39. Uvedl, že neshledal žádnou vadu v rozsudku krajského soudu a připomenul specifiku soudního přezkumu rozhodnutí týkajících se posouzení zdravotního stavu. Hodnocení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány PK MPSV. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, Nejvyšší správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani dalším kasačním námitkám o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, že rozhodnutí je založeno na vadných podkladech.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nesprávné vyhodnocení jejího zdravotního stavu a zpochybňuje odbornost posudku PK MPSV. Tento posudek naprosto vybočuje z řady veškerých dosavadních posudků a nepřihlédl ke zhoršení zdravotního stavu a stanovuje pokles pracovní schopnosti jen o 20%. K nesprávnosti odborného posouzení stěžovatelka poukazuje na nesrovnalosti v posudku, který je v rozporu s předchozími posudky (1 a 2). Namítá, že posudek PK MPSV odporuje nejen veškerým dosavadním posudkům, je nedostatečně odůvodněn, je vnitřně rozporný a zejména odporuje zdravému rozumu. Posudek navíc může sloužit jako podnět k zahájení řízení o odebrání invalidního důchodu. i Nejvyšší správní soud se nevypořádaly s námitkami stěžovatelky, rozhodnutí obsahují jen shrnutí obsahu posledního znaleckého posudku PK MPSV bez dalšího bližšího odůvodnění. Především se podle stěžovatelky nevypořádaly s námitkou, že všechny posudky hodnotí její stav ve vztahu k práci strážné, přestože naposledy vykonávala fyzicky náročnější práci (kompletační pracovnice).

6. Dále stěžovatelka brojí proti aplikaci vyhlášky o posuzování invalidity, která neumožňuje zohlednit zdravotní stav při určování invalidity a vyjít z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu. Vyhláška je zastaralá, neodpovídá rychlému medicínskému pokroku a neobsahuje celou řadu příčin způsobujících negativní zdravotní stav a neumožňuje faktické zhodnocení zdravotního stavu posuzovaných osob. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu sp. zn. ,

a navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí i vyhlášku o posuzování invalidity.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

9. Převážná většina námitek v ústavní stížnosti se vztahuje k hodnocení stěžovatelčina zdravotního stavu. Jde tedy o námitky ke zjišťování skutkového stavu. Ústavní soud však není další instancí v soustavě soudů a v zásadě mu nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a skutková zjištění obecných soudů. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze extrémní excesy [srov. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 377), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz].

10. Současně je třeba mít na paměti, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si ovšem pro nedostatek odborných lékařských znalostí nemůže učinit úsudek o této otázce sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013 č. j. -20; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz). Dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Členy posudkových komisí jsou mimo jiné lékaři (srov. zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Ústavní soud tak konstatuje, že významnou roli při přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci invalidního důchodu hraje hodnocení lékařských posudků.

11. Ústavní soud neshledal žádný exces ve způsobu, jakým a Nejvyšší správní soud hodnotily lékařské posudky a zprávy. logickým způsobem vypořádal námitku, že posudek PK MPSV vybočuje z řady dřívějších posudků. jeho závěry označil za úplné a přesvědčivé, poukázal na to, že PK MPSV popsala, v čem konkrétně s dřívějšími posudky nesouhlasí a považuje je za nesprávné (nadhodnocené). Lze připomenout, že s dřívějším zdravotním posudkem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení se PK MPSV vypořádala tak, že nikdy nebyly splněny podmínky položky se zřetelem k neurologickému nálezu, jestliže rozhodující příčinou byly dorzopatie. Ve vztahu k posudku lékaře žalované PK MPSV uvedla, že zlomenina je dobře zhojena, je bez osové odchylky, nebylo zjištěno ani středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů a při nesplnění všech podmínek použité položky neshledala důvod k použití horní hranice položky ve výši 30 %. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za těchto okolností tedy výše reprodukované odůvodnění krajského soudu obstojí a daná kasační námitka tak není důvodná. Jde o srozumitelné a logické hodnocení. Z pohledu Ústavního soudu jde o hodnocení, které se pohybuje plně v mezích daných ústavními předpisy a nepředstavuje exces při hodnocení důkazů.

12. Podrobně oba správní soudy rovněž reagovaly na námitky stěžovatelky, ve vztahu k jaké profesi byl (měl být) její zdravotní stav posuzován, a Nejvyšší správní soud připustil, že se touto otázkou mohl zabývat podrobněji. Uvedené však nemůže bez dalšího představovat důvod pro zrušení napadeného rozsudku, a to tím spíše, že danou otázku v napadeném rozsudku neopomněl. Nic protiústavního za tohoto stavu nelze spatřovat ani v hodnocení Nejvyššího správního soudu, který přisvědčil závěru PK MPSV, který se sice liší od posudků vypracovaných v průběhu správního řízení, ale všechny rozhodující komise dospěly ke shodnému závěru, že není na místě v případě stěžovatelky stanovení vyššího stupně invalidity. Lze dodat, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2007 č. j. -256 není třeba znaleckého posudku, pokud veškerá zdravotní postižení vyčerpávajícím způsobem zhodnotila PK MPSV. Opět jde o logické hodnocení, které bere ohled na obsah spisu jako celek.

13. Ústavní soud nespatřuje žádné porušení stěžovatelčiných základních práv v hodnocení správních soudů, které vyhodnotily závěry PK MPSV jako úplné a přesvědčivé a ústavní stížnost považuje toliko za nesouhlas s rozhodnutím správních soudů. Za těchto okolností nelze ani v nejmenším za excesivní označit hodnocení správních soudů o úplnosti a přesvědčivosti posudku PK MPSV. Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu neshledal Ústavní soud přiléhavý.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

15. Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž návrh na zrušení vyhlášky o posuzování invalidity, neboť tento návrh má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti [k tomu srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351), usnesení ze dne 3. 11. 2015

sp. zn.

, usnesení ze dne 9. 9. 2014

sp. zn.

, usnesení ze dne 29. 4. 2014

sp. zn.

].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2020

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu