Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1964/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Raem Uppalurim, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2020 č. j. -163, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. Č., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení y a d.

2. Z napadeného rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl v řízení vedeném pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") v postavení žalovaného. Obvodní soud v předmětné věci rozhodl rozsudkem č. j. -84 a stěžovatel podal včas odvolání, přičemž byl následně vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 15 170 Kč. Stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku. Návrhu stěžovatele však obvodní soud nevyhověl a usnesením ze dne 22. 7. 2019 č. j. -104 žádost zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí obvodního soudu potvrdil usnesením ze dne 11. 10. 2019 č. j. -126. Usnesením ze dne 29. 10. 2019 č. j. -129 vyzval obvodní soud opětovně stěžovatele k úhradě poplatku za odvolací řízení, přičemž stěžovatel opět požádal o osvobození od tohoto poplatku. Obvodní soud v návaznosti na opětovnou žádost o osvobození od soudního poplatku řízení o návrhu stěžovatele na osvobození od soudního poplatku zastavil usnesením ze dne 12. 12. 2019 č. j. -142, neboť v téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto, když stěžovatel ve své opětovné žádosti o osvobození od soudního poplatku neuvedl žádná nová skutková tvrzení o změně okolností rozhodných pro přiznání osvobození od soudního poplatku, a tudíž obvodní soud na věc nahlížel jako na již rozsouzenou. Následně obvodní soud zaslal stěžovateli opětovnou výzvu k úhradě soudního poplatku a poté, co stěžovatel soudní poplatek neuhradil, obvodní soud zastavil řízení o odvolání usnesením ze dne 2. 3. 2020 č. j. -150.

3. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu o zastavení odvolacího řízení odvoláním podaným k městskému soudu, který usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a vedlejšímu účastníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že již ve své první žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání uvedl, že po rozvodu byl vyklizen z domu, je bez zaměstnání, a proto utratil veškeré finanční rezervy, což doplnil i příslušnými dotazníky a čestnými prohlášeními. Soudu též doložil, že od srpna 2019 byl hospitalizován v psychiatrické léčebně s připomenutím, že již před hospitalizací přestal být schopen se o správu svých záležitostí starat. Na uzavřeném psychiatrickém oddělení byl hospitalizován až do konce roku 2019. Městský soud tyto všechny argumenty naprosto bagatelizoval, když uvedl, že stěžovatel měl od 6. 5. 2019 dostatečně dlouhou dobu pro zajištění prostředků na úhradu soudního poplatku, a to i když se nacházel v nepříznivé zdravotní situaci. Jen stěží si však lze představit osobu v horším postavení. Stěžovatel se tedy domnívá, že otázka osvobození od soudního poplatku zde nabyla ústavněprávního rozměru, neboť závěry obecných soudů se dostaly do extrémního rozporu se skutkovými zjištěními.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud před samotným přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účasten řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

6. Ústavní stížnost však není přípustná ( ), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

7. Stěžovatel brojí proti usnesení městského soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí obvodního soudu, jímž obvodní soud zastavil řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel však opomenul, že proti usnesení městského soudu je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu, o čemž byl stěžovatel v napadeném usnesení řádně poučen. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti k tomu uvádí, že je toho názoru, že ve věci je podání dovolání vyloučeno ze zákona podle . S touto argumentací se však Ústavní soud neztotožňuje. Ustanovení uvádí, že dovolání podle není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, nicméně stěžovatel opomíjí, že napadené usnesení městského soudu bylo rozhodnutím, kterým bylo potvrzeno zastavení řízení o odvolání. Proti nyní napadenému usnesení městského soudu bylo dovolání možno podat, neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí. Stěžovatel však dovolání v posuzované věci nepodal, a tudíž je nutno nyní posuzovanou ústavní stížnost označit jako nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

8. Ústavní soud podotýká, že ústavní stížnost obsahově brojila proti důvodům, pro něž nebylo osvobození od soudního poplatku přiznáno. Rozhodnutí městského soudu č. j. -126, kterým tento soud potvrdil usnesení obvodního soudu, který zamítl návrh stěžovatele na přiznání osvobození od soudního poplatku, však stěžovatel vůbec neučinil předmětem této ústavní stížnosti.

9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2020

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj