Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2863/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ladislavy Šperlingové, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -68 ze dne 14. 8. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

2. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl námitky stěžovatelky jako povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému dne 8. 7. 2020 soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7, pod č. j. 151 EX 318/19-97.

3. Proti rozhodnutí exekučního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace, jakož i vyslovení výroku, jímž by Ústavní soud určil, že soudní exekutor má nárok na odměnu a náklady exekuce pouze ve výši odpovídající nezbytnému administrativnímu úkonu. Stěžovatelka namítla, že soudní exekutor prováděl při exekuci nadbytečně úkony, o kterých z datové zprávy včas mu zaslané věděl, resp. měl a mohl vědět, že nejsou k provedení exekuce potřeba, a proto nemohl mít právo na odměnu a náhradu nákladů za tyto úkony. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k následujícím závěrům.

5. V části, v níž se stěžovatelka domáhá vyslovení výroku, jímž by bylo určeno, že soudní exekutor má nárok na odměnu a náklady exekuce pouze ve výši odpovídající nezbytnému administrativnímu úkonu, představuje ústavní stížnost návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud není oprávněn sám měnit výši nákladů exekuce, neboť tato otázka není v jeho kompetenci. Tyto náklady nejprve stanoví sám soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1 ex. ř.) s tím, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu exekučnímu soudu, který pak jako jediný může zmíněný příkaz k úhradě nákladů případně sám změnit. Rozhodnutí exekučního soudu sice může být předmětem přezkumu v řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud je ovšem nemůže po obsahové stránce měnit, pouze je může zrušit.

6. Pokud jde o vlastní argumentaci stěžovatelky stran důvodnosti soudním exekutorem vyčíslených nákladů exekuce, Ústavní soud v napadeném rozhodnutí exekučního soudu žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek nezjistil. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, která postrádá ústavně právní rozměr a je pouhým opakováním výhrad vznesených v námitkách proti příkazu soudního exekutora, se poněkud míjí s nosnými důvody rozhodnutí obvodního soudu. Ten totiž poukázal na významnou skutečnost, a sice že v daném případě nepostačilo ze strany stěžovatelky ponechat klíče od bytu v domovní schránce, a tím pokládat byt bez dalšího za předaný. Naopak dle soudu bylo nutné zaznamenat stav měřičů energií i celkový stav bytu, v jakém je předáván. Sdělení manžela stěžovatelky zaslané soudnímu exekutorovi do datové schránky dne 30. 6. 2020 o tom, že dne 6. 7. 2020, tedy den před plánovaným exekučním vyklizením a zároveň v den státního svátku, předá byt oprávněným, soud ve shodě s exekutorem nepokládal za dostatečné potvrzení o tom, že dojde k řádnému předání exekučně vyklízeného bytu. Soud proto uzavřel, že jelikož stěžovatelka požadavkům na řádné předání bytu nedostála, byl výjezd exekutora, dalších pracovníků a s tím spojené úkony oprávněně účtované. Stěžovatelka ponechala tyto úvahy, v nichž Ústavní soud nic protiústavního či zásadně nespravedlivého neshledal, bez jakékoli odezvy.

7. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle pro nepříslušnost, ve zbývající části ji dle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu