Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2499/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Agamus s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 2 Na Folimance 2155/15, zastoupené Mgr. Ondřejem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -220 ze dne 11. 6. 2020, rozsudkům Krajského soudu v Plzni č. j. -192 a Okresního soudu v Klatovech č. j. -156 ze dne 25. 7. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako vedlejších účastníků řízení, a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Klatovech (dále jen "nalézací soud") uložil stěžovatelce jako žalované zaplatit vedlejší účastnici 143 601 Kč za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy na adrese Otín 1, Klatovy, v souladu s - vyhl. č. a vyhl. č. K neoprávněnému odběru elektřiny docházelo v nemovitosti stěžovatelky, které se v řízení nepodařilo prokázat, že za neoprávněný odběr odpovídá Josef Čada, který měl nemovitost v rozhodném období užívat. Jmenovaný byl vyslechnut v řízení jako svědek, byly provedeny i další důkazy, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. , dospěl nalézací soud k závěru, že stěžovatelka jako vlastnice nemovitosti odpovídá za neoprávněný odběr, jelikož neprokázala, že neumožnila odběr ve prospěch jiných osob.

2. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . V projednávané věci nebylo možné bez dalšího učinit závěr o tom, že zde byla jednoznačně jiná osoba, která elektřinu v rozhodném období neoprávněně odebrala a použila ve svých spotřebičích. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, na jakém základě Josef Čada předmětné nemovitosti užíval; odvolací soud zdůraznil, že jestliže není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, musí být za povinnou považována osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, a to je na prvním místě vztah věcný. Proto je stěžovatelka jako vlastnice nemovitosti povinna vedlejší účastnici zaplatit náhradu za neoprávněný odběr elektřiny.

3. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Dovolatelka je vlastnicí nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, a odvolací soud správně zdůraznil, že když nebylo možno v řízení zjistit, zda Josef Čada měl k nemovitosti stěžovatelky nájemní či jiný vztah, a zejména s jakým obsahem, pak přicházela v úvahu jako neoprávněný odběratel pouze osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, což je na prvním místě vztah věcný (vlastnický).

4. Proti všem výše uvedeným rozhodnutím podala řádně zastoupená stěžovatelka včasnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena její základní práva a svobody zaručené a 36 odst. 1 d. Podle stěžovatelky obecné soudy jí neumožnily prokázat liberační důvody v rámci objektivní odpovědnosti. Stěžovatelka především polemizuje se závěry soudů o tom, že odpovědnou osobou za neoprávněný odběr není Josef Čada, ale stěžovatelka (vlastnice nemovitosti). Podle názoru stěžovatelky se soudy nedostatečně vypořádaly s jejími důkazními návrhy, a tedy s vědomím existence důkazů o osobě škůdce postupovaly v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což v souzené věci zjištěno nebylo. Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem soudů v její věci byla jeho základní práva porušena. Jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, soudy se věcí řádně zabývaly a s námitkami stěžovatelky se vypořádaly, zejména vysvětlily, proč za neoprávněný odběr neodpovídá Josef Čada. Pokud přitom učinily jiný právní závěr, než jaký stěžovatelka očekávala, nejsou jejich rozhodnutí porušením práva na spravedlivý proces, ale pouhou polemikou se závěry soudů.

6. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu