Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2823/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti společnosti Liberty Ostrava a. s., se sídlem v Ostravě, Vratimovská 689/117, zastoupené JUDr. Natašou Randlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Budějovická 1550/15a, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -108 ze dne 10. 7. 2020, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Simony Opluštilové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud"), kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -83 ze dne 29. 3. 2019 a mezitímní rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. -45 ze dne 31. 5. 2018 a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení, neboť jím měl být porušen ve spojení s d.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

3. Rozhodovací praxe Ústavního soudu vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování až na výjimky [srov. ] nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán - po pravomocném skončení věci - k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. V rámci řízení o ústavní stížnosti je tedy Ústavní soud oprávněn rozhodovat toliko o "konečných" pravomocných rozhodnutích. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [z poslední doby srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 7. 2020,

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2020, či

sp. zn.

ze dne 8. 9. 2020; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

4. Byl-li proto napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen rozsudek odvolacího i nalézacího soudu, a věc byla vrácena k dalšímu řízení, nalézá se tato (opět) ve stadiu řízení nalézacího, v jehož rámci může stěžovatelka bránit svá práva, a teprve po vyčerpání všech řádných či mimořádných opravných prostředků, které jí zákon () poskytuje, posléze případně i v řízení o nové ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky. Nyní nelze než konstatovat, že není splněna podmínka a ústavní stížnost byla tudíž podána předčasně, neboť směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu. Na uvedeném závěru nic nemění ani stěžovatelčin odkaz na zásadu procesní ekonomie, neboť Ústavní soud si nemůže atrahovat pravomoci, jež mu (v dané fázi řízení) podle zákona nenáležejí, a suplovat roli orgánů veřejné moci, které jsou k rozhodnutí věci povolány primárně.

5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj