Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2862/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky STAVOPLAST KL spol. s r. o., se sídlem ve Stachách 266, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -811 ze dne 28. 7. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a města Kašperské Hory, se sídlem v Kašperských Horách, Náměstí 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "odvolací soud") č. j. -775 ze dne 22. 7. 2019 v potvrzujícím výroku o věci samé, jež může být přípustné pouze podle , neboť je jako přípustné neshledal. Dovolací soud dospěl k závěru, že se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil; stěžovatelce se zejména nezdařilo podle dovolacího soudu zpochybnit závěr odvolacího soudu o neplatnosti pro neurčitost těch ujednání smlouvy o dílo uzavřené mezi stěžovatelkou (zhotovitelkou) a vedlejším účastníkem, které byly podle její argumentace uzavřeny v písemné formě.

2. Dovolací soud odkazuje ve svém usnesení na relevantní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a své závěry o nepřípustnosti dovolání pečlivě vysvětluje. Nemá význam, aby Ústavní soud argumenty dovolacího soudu opakoval - odůvodnění napadeného usnesení je stěžovatelce známo.

3. Řádně zastoupená stěžovatelka napadla usnesení dovolacího soudu včasnou stížností, v níž polemizuje se závěry dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání, neboť podle jejího názoru nebyl deklarovaný důvod přípustnosti naplněn a odmítl-li Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné, porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu a přístup k soudu a zaručené v d.

4. S námitkami stěžovatelky se Ústavní soud neztotožňuje. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, což v souzené věci nezjistil. Stěžovatelka neuvedla žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem soudu v její věci byla její základní práva porušena. Jak je z napadeného rozhodnutí zřejmé, obecný soud se věcí řádně zabýval a s námitkami stěžovatelky se vypořádal; postupoval přitom v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnil. Pokud přitom učinil jiný právní závěr, než jaký stěžovatelka očekávala, není jeho rozhodnutí porušením práva na přístup k soudu, ale pouhou polemikou se závěry dovolacího soudu, jehož úkolem není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz stanovisko sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.).

5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu