Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1245/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Bc. Nicolette Tiekuové, zastoupené Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2020 č. j. -52 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020 č. j. -29 (v návrhu je zřejmě omylem uvedeno usnesení ze dne 20. 1. 2020 č. j. -13), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též jen "kasační soud"), jímž bylo zastaveno řízení o její kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019 č. j. -93. Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jakož i předcházejícím v záhlaví citovaným usnesením, kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků, došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a 2 a d (dále jen " "). K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o její kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku, ačkoli o osvobození od této povinnosti žádala. Stěžovatelka má za to, že Nejvyšší správní soud postupoval nesprávně, když jí od soudního poplatku neosvobodil, a následně s odkazem na nezaplacený soudní poplatek řízení zastavil. Svůj názor opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2019 č. j. -74, přijatý ve skutkově téměř totožné věci.

Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného spisu vedeného pod sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se kasační stížností domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o její žalobě proti rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 16. 4. 2018 č. j. 005/2018/51922/IK. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí děkana Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské o nepřijetí ke studiu v doktorském studijním programu Aplikace přírodních věd, studijním oboru Fyzikální inženýrství, v prezenční formě studia v akademickém roce 2018/2019. Stěžovatelka neuhradila společně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek ve výši 5 000 Kč podle položky č. 19 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k , o soudních poplatcích (dále jen " "). Vzhledem k tomu Nejvyšší správní soud stěžovatelku podle zákona o soudních poplatcích vyzval, aby soudní poplatek uhradila ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Stěžovatelka na výzvu reagovala žádostí o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti. Nejvyšší správní soud o této žádosti rozhodl usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. j. -29, kterým osvobození od soudních poplatků nepřiznal pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti a stěžovatelku znovu vyzval k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil, že proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný a nebude-li soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě, soud řízení o kasační stížnosti zastaví. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila. Na výzvu reagovala výlučně podáním, kterým se domáhala zrušení usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, jelikož je nemajetná. O tomto podání Nejvyšší správní soud zvlášť nerozhodoval, neboť, jak stěžovatelku poučil, proti uvedenému usnesení není opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila, kasační soud napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I) podle ve spojení s a zákona o soudních poplatcích. Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II).

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud nezjistil v rozhodování Nejvyššího správního soudu žádná pochybení. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení v řízení o kasační stížnosti splněny, neboť kasační soud jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků a stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil. Není porušením práva na spravedlivý proces podle y, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.

Ústavní soud ověřil, že důvodem, pro který kasační soud stěžovatelce v dané věci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, byla zjevná neúspěšnost její kasační stížnosti; otázka majetkových poměrů v tomto řízení nebyla řešena. Pro účely osvobození účastníka řízení od soudních poplatků přitom musí být splněny všechny podmínky podle , mezi které nepatří pouze nemajetnost, ale též, aby podaný návrh nebyl zjevně neúspěšný.

Pokud jde o argumentaci jiným rozhodnutím soudu "v zásadě v totožné věci", Ústavní soud konstatuje, že není povolán k tomu, aby prováděl komparaci rozhodovací praxe soudů. V této souvislosti připomíná, že jeho úlohou ani není sjednocovat judikaturu či vybírat nejvhodnější možnou interpretaci podústavního práva, ale posuzovat, zda postup a výklad učiněný soudy není svévolný či rozporný s principy spravedlivého (řádného) procesu a nepředstavuje zásah do ústavně zaručených práv. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn výklad běžného zákonodárství s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení posuzovat pouze tehdy, jestliže by aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud opakovaně judikuje, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty představuje standardní podmínku řádného vedení soudního řízení a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

nebo

). Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem. Jestliže stěžovatelka povinnost nesplnila a neučinila tak ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem její pasivity (srov. usnesení

sp. zn.

,

nebo

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu