Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2274/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní korporace Modern media s. r. o., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1453 ze dne 28. dubna 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní Soud v Šumperku uznal rozsudkem č. j. -1322 ze dne 19. března 2018 stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle a 3 , za což jí uložil podle , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen " "), trest zákazu činnosti v trvání 2 let. Odvolání stěžovatelky proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. -1373 ze dne 16. dubna 2019 zamítl jako opožděné. Nejvyšší soud nepřijal argumenty stěžovatelky k běhu odvolací lhůty a dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tvrdí, že odvolací soud pochybil, posoudil-li odvolání jako opožděné. Odvolací soud považoval za procesně účinné jen doručení rozsudku zvolenému zmocněnci, a nikoliv dodatečné doručení opisu rozsudku do datové schránky stěžovatelky (§ 248 odst. 2 trestního řádu). Stěžovatelka odkazuje na nálezy

sp. zn.

ze dne 20. února 2002 (N 20/25 SbNU 153) a

sp. zn.

ze dne 31. ledna 2012 (N 25/64 SbNU 269), podle nichž nesmí jít účastníkovi řízení k tíži, využije-li opravný prostředek v dobré víře ve správnost v něm obsaženého nesprávného poučení. Obsahoval-li opis rozsudku doručený stěžovatelce do datové schránky poučení o možnosti odvolat se poté, co uplynula lhůta k odvolání, odvozená od doručení rozsudku jejímu zmocněnci, jde podle stěžovatelky o nesprávné poučení a její odvolání mělo být posouzeno jako včasné. Opačný postup zasáhl stěžovatelčina základní práva zakotvená v , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v a y (dále jen " "), a proto navrhuje zrušení napadeného usnesení.

3. Z předložených rozhodnutí se podává, že již odvolací soud se podrobně zabýval zastupováním stěžovatelky (právnické osoby) v trestním řízení proti ní, a s tím souvisejícím doručováním všech písemností, včetně rozsudku. Přihlédl přitom k vzájemnému vztahu zákona o trestní odpovědnosti (lex specialis) k trestnímu řádu (lex generalis) - s tím, že podle § 34 odst. 8 zákona o odpovědnosti mají být písemnosti doručované pouze zmocněnci a § 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepředstavuje výjimku z tohoto pravidla. Závěry odvolacího soudu označil za správné i Nejvyšší soud, který dále uvedl, že ani poučení o odvolání nebylo nesprávné ve smyslu § 253 odst. 2 trestního řádu, neboť běh lhůty lze odvodit jen od doručení, s nímž zákon spojuje procesní účinky, nikoliv od každého doručení opisu rozsudku, tím méně odeslaného až po marném uplynutí odvolací lhůty.

4. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje svoji argumentaci z dovolání, s níž se Nejvyšší soud přezkoumatelným, srozumitelným a dostatečně odůvodněným způsobem vypořádal. Nadto stěžovatelka mimo své nespokojenosti s vyslovenými závěry neuvádí, v čem spatřuje zásah do svých základních práv. Je přitom zjevné, že nemohlo být zasaženo její právo na přístup k soudu ( y), neboť obecné soudy rozhodovaly a svěřenou státní moc uplatnily v mezích a způsobem, který stanoví zákon ( y, y); nesouhlasí-li stěžovatelka s rozhodnutím, nejde o zásah ani do práva na spravedlivý proces ( Úmluvy), ale o polemiku se závěry obecného soudu, která není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti, stejně jako prosté tvrzení zásahu do práva na obhajobu ( y). Zásah do základních práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil.

5. Ústavní soud nepřehlédl rozdíl mezi formulací plné moci zástupce stěžovatelky a petitem jím sepsaného návrhu; nebyl-li zástupce zmocněn k napadení usnesení odvolacího soudu stěžovatelkou, Ústavní soud k této části návrhu nepřihlížel. S ohledem na jednotnou argumentaci obecných soudů by na výsledku nic nezměnila ani plná moc opravňující napadnout také usnesení odvolacího soudu.

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu