Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2324/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Robertem Kašem, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -495 ze dne 17. června 2020 a rozsudkům Krajského soudu v Plzni č. j. -464 ze dne 27. února 2020 a Okresního soudu Plzeň-město č. j. -407 ze dne 20. listopadu 2019, ve spojení s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a připojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným z pokračujícího zločinu podvodu podle a 4 písm. d) spáchaného zčásti ve formě spolupachatelství, zčásti dokonaného a zčásti ve stádiu pokusu, zločinu padělání a pozměňování veřejné y podle odst. 2 písm. c) a zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle , spáchaného ve formě spolupachatelství, a uložil mu souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců do věznice s ostrahou; současně zrušil výrok o vině pod body C 1), 2), 4) a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. -975 ze dne 15. května 2019, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Současně nalézací soud stěžovateli uložil povinnost společně a nerozdílně s další osobou nahradit poškozeným škodu ve výši 2 999 000 Kč. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") ve veřejném zasedání zrušil rozsudek nalézacího soudu v plném rozsahu a znovu rozhodl: (I) uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu podvodu podle a 4 písm. d) ve stádiu pokusu podle , za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let ve věznici s ostrahou; (II) odvolání státního zástupce zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl, neboť bylo podáno z jiných než dovolacích důvodů.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá, že nalézací soud neprovedl jím navržené výslechy, nevěnoval náležitou pozornost nepřímým důkazům, čímž porušil jeho práva zakotvená v a 37 odst. 3 d (dále jen " "), a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a současně odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.

3. Z rozhodnutí nalézacího soudu i z protokolu o hlavním líčení se podává, že stěžovatelem navržené výslechy nebyly provedeny, neboť jejich provedení senát po poradě (5 min) zamítl usnesením odůvodněným v hlavním líčení; v odůvodnění rozsudku pak nalézací soud uvedl důvody, pro které výslechy považoval za nadbytečné. S argumentací se ztotožnil i odvolací soud, který sám zamítl nový návrh stěžovatele na provedení výslechů (odst. 8). Rozsudek nalézacího soudu odvolací soud zrušil především s ohledem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. února 2020, který zrušil výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. -975 ze dne 15. května 2019, a proto byl stěžovatel uznán a odsouzen jen pro jednání, jež bylo před nalézacím soudem projednáváno, přičemž uložený trest byl na dolní hranici příslušné trestní sazby. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nenaplnily zákonné dovolací důvody, a proto nezbylo, než mimořádný opravný prostředek odmítnout.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy. K této problematice se Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že obecné soudy nejsou povinny vyhovět každému důkaznímu návrhu obžalovaného [např. nález Ústavního soudu,

sp. zn.

ze dne 20. května 1997, (N 60/8 SbNU 107)], je však nezbytné rozhodnutí o zamítnutí důkazního návrhu řádně odůvodnit v souladu § 125 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že uvedené požadavky rozhodnutí splňují, z rozsudku je patrné, jaké důkazy vedly k vyslovení jednoznačného závěru o vině stěžovatele, nelze přijmout jeho tvrzení o porušení práva na rovnost ( y), jak v ústavní stížnosti namítá.

5. Rovněž právo na přístup k soudu ( y) nebylo porušeno. Obecné soudy rozhodovaly za účasti stěžovatele; skutečnost, že rozhodly jinak, než jak očekával a z provedených důkazů nevyvodily shodné závěry jako stěžovatel, nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný; v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku nalézacího soudu není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé). Ze stejných důvodů nevyhověl Ústavní soud ani návrhu na odklad vykonatelnosti, o němž nerozhodoval samostatným usnesením.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu