Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2662/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Radomilem Mackem, advokátem se sídlem nám. J. M. Marků 92, 563 01 Lanškroun, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -116 ze dne 17. 6. 2020 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -94 ze dne 29. 1. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení , a d.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl o úpravě poměrů nezletilých dětí stěžovatele pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů a o úpravě styku s nimi, a to tak, že nezletilé svěřil do péče matky a stěžovateli uložil povinnost platit na výživu starší nezletilé dcery výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně a na výživu mladší nezletilé dcery výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Současně blíže specifikoval rozsah styku stěžovatele s dcerami. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

3. Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že rozhodnutí soudů jsou nepřezkoumatelná a nemají oporu v provedeném dokazování. Soudům zejména vytkl, že vzdor fakticky praktikované střídavé výchově svěřily obě děti toliko do výchovy matce, aniž pro to byly splněny podmínky. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti podrobněji přiblížil a odkázal na judikaturu Ústavního soudu vztahující se ke střídavé výchově.

4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, které soudy vedly ke shora popsanému stanovení péče a výživného. Ústavní soud přitom žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek v napadených soudních rozhodnutích nezjistil.

6. Soudy svá rozhodnutí svěřit nezletilé do péče matky řádně odůvodnily. Nepřehlédly doposud fakticky realizovanou střídavou péči rodičů, nicméně současně přihlédly k vyjádřením dětí, které jsou již ve věku, v němž již dokáží rozumně předestřít svůj vlastní postoj. Děti se konkrétně vyjádřily tak, že si neumějí představit střídavý týdenní pobyt u každého z rodičů, byť by jim to v kratších intervalech nevadilo. Soudy nicméně v tomto ohledu vzaly mimo jiné v potaz i rodiči avizované oddělení dosavadní společné domácnosti a s tím spojené obtíže z hlediska ustálenosti výchovného zázemí. Proto nakonec přistoupily ke svěření nezletilých do péče matky za současného stanovení jejich velmi širokého styku se stěžovatelem, který, byť se zcela neblíží představám stěžovatele o klasické střídavé výchově, stále zajišťuje jeho dostatečný podíl na výchově dcer a vliv na jejich rozvoj po všech stránkách. Tyto úvahy soudů nelze dle názoru Ústavního soudu pokládat za zjevně nepřiměřené. V podrobnostech budiž na stěžejní vývody soudů v napadených rozsudcích zcela odkázáno (srov. především body 22 a 23 rozsudku obvodního soudu a body 13 a 16 rozsudku městského soudu).

7. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu