Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2701/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti SMART MONEY a.s., se sídlem Olomoucká 256/6, 618 00 Brno, zastoupené Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, 106 00 Praha 10, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 2. 7. 2020 a č. j. -1444 ze dne 6. 11. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Písku č. j. -1060 ze dne 19. 10. 2016 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky pro zmatečnost a rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky proti výroku IV dotčeného usnesení okresního soudu o nákladech řízení jej Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením ze dne 6. 11. 2019 změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 652 028,06 Kč (oproti okresním soudem původně přiznaných 22 707 Kč). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, jež Nejvyšší soud usnesením č. j. -1549 ze dne 13. 5. 2020 odmítl. Stěžovatelka následně podala Krajskému soudu v Českých Budějovicích návrh na vydání opravného usnesení ve vztahu k jeho usnesení č. j. -1444 ze dne 6. 11. 2019. Tento návrh na vydání opravného usnesení krajský soud zamítl v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 2. 7. 2020.

3. Ústavní soud se dříve, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabýval nejprve procesními podmínkami její věcné projednatelnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -1444 ze dne 6. 11. 2019, opožděná. Pokud jde o usnesení téhož soudu o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení (sp. zn. ze dne 2. 7. 2020), ústavní stížnost proti němu je včasná i přípustná, ovšem Ústavní soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Pro tento závěr svědčí následující důvody.

4. Stěžovatelka napadla citované rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2019 dovoláním vzdor (správnému) poučení, že proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné. Nejvyšší soud pak podané dovolání odmítl s odkazem na ustanovení , dle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutím o nákladech řízení. Stěžovatelka tedy podala již ze zákona nepřípustné dovolání, které tak za této situace nebylo způsobilým procesním prostředkem k ochraně jejích práv ve smyslu . Nelze tedy než uzavřít, že stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -1444 ze dne 6. 11. 2019 zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích nepochybil, pakliže napadeným usnesením ze dne 2. 7. 2020 zamítl návrh stěžovatelky na vydání opravného usnesení. To slouží výhradně k opravám chyb v psaní a počtech a jiných zřejmých nesprávností. Skrze opravné usnesení však nelze revidovat vlastní obsah opravovaného rozhodnutí, ať již ve výroku či odůvodnění, neboť by takový postup odporoval řadě zásad spravedlivého procesu (požadavku na právní jistotě, kontradiktornosti řízení aj.). Domáhala-li se tedy stěžovatelka daným návrhem na vydání opravného usnesení snížení nákladů řízení, neboť nesouhlasila s tím, že krajský soud vyšel při jejich výpočtu z ocenění předmětu řízení ve výši 16 000 000 Kč, nemohla být úspěšná, neboť se nejednalo o zřejmou nesprávnost, nýbrž o odlišný názor stěžovatelky na aplikaci advokátního tarifu a ustanovení o náhradě nákladů řízení.

6. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -1444 ze dne 6. 11. 2019 podle jako návrh opožděně podaný, pročež nevyhověl návrhu na odklad jeho vykonatelnosti. Ve zbývající části pak ústavní stížnost odmítl dle téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu