Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1788/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Janem Žateckým, advokátem, sídlem Na Podkovce 171/16, Praha 4 - Podolí, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2020 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. dubna 2020 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") byla podle , (dále jen " "), a contrario za použití § 331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2013 sp. zn. v trvání čtyř roků a šesti měsíců (souhrnný trest) a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2016 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu byla v záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ve věci příslušné soudy hodnotily jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody pouze na základě svého subjektivního názoru, nikoliv na základě objektivního posouzení konkrétních skutečností, a dostatečně nezhodnotily nápravu a polepšení, k němuž u něj během výkonu trestu odnětí svobody došlo. Tvrdí, že se vůbec nezabývaly vyjádřením pana D. K., který připojil záruku k jeho žádosti o podmíněné propuštění s tím, že na něj bude kladně působit při přechodu z vězeňského prostředí do civilního a že je mu připraven poskytnout bydlení, zaměstnání i finanční zajištění. Stěžovatel je přesvědčen, že ve věci rozhodující soudy musí řádně vyhodnotit zejména to, v jaké době se dopouštěl trestné činnosti a zda je skutečně dán důvodný závěr, že nesplňuje třetí kumulativní podmínku, tj. predikci řádného života do budoucna. Zdůraznil, že získal šestnáct kázeňských pochval a tím prokázal polepšení ve smyslu , odst. 2 .

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17), dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neexistuje [viz např. nález ze dne 1. 12. 2005

sp. zn.

(N 219/39 SbNU 323)], což ostatně v posuzované věci zdůraznil též městský soud. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle je i při splnění zákonem vytyčených předpokladů mimořádným zákonným institutem, který otevírá možnost, nikoli však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit (srov. např. usnesení ze dne 25. 2. 2010

sp. zn.

). Nejde tedy o institut, kterého bude použito automaticky, ale teprve po zhodnocení daných okolností nezávislým a nestranným soudem. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je plně záležitostí soudcovské úvahy. Je výlučně věcí obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda předpoklady pro aplikaci tohoto institutu jsou dány, a aby své názory v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. O relevantní pochybení zde může jít jen tehdy, nemohou-li soudem dosažené právní závěry z hlediska ústavních kautel vůbec obstát.

8. V nyní posuzované věci Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Obvodní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že i když stěžovatel, který ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokazuje svoji nápravu, vykonal stanovenou délku trestu, tak, aby bylo možné užití institutu podmíněného propuštění, je nutné, aby splnil i třetí zásadní podmínku pro podmíněné propuštění, a to předpoklad, že v budoucnu povede řádný život. Tuto podmínku však zatím nesplňuje. K tomu poukázal na předchozí opakovaná odsouzení a tresty stěžovatele pro násilnou trestnou činnost a na skutečnost, že již v minulosti byl u stěžovatele institut podmíněného propuštění užit, přesto se však následně trestného jednání opakovaně dopouštěl. Městský soud se s názorem obvodního soudu ztotožnil a v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že stěžovatel má v rejstříku trestů již celkem 13 závadových záznamů vesměs pro trestnou činnost majetkového a násilného charakteru, kterou kontinuálně páchá od roku 2004 do současnosti, byť na některá jeho potrestání se hledí, jako by nebyl odsouzen. K poskytnuté záruce D. K. městský soud uvedl, že doba páchání trestné činnosti a speciální recidiva stěžovatele neumožňuje podmínku predikce řádného života do budoucna takovým prohlášením nahradit.

9. Podle Ústavního soudu, obecné soudy důvodně zjistily, že není splněna podmínka pro podmíněné propuštění spočívající v předpokladu budoucího řádného života stěžovatele, což je věcí jejich uvážení, při kterém dospěly k závěru, že dosavadní výkon trestu odnětí svobody zatím nedává záruku, že by stěžovatel opět nepáchal závažnou trestnou činnost. V páchání trestné činnosti stěžovateli nezabránila ani skutečnost, že byl v minulosti pro násilnou trestnou činnost opakovaně odsouzen, ani to, že u něj již byl dříve institut podmíněného propuštění užit (v roce 2010 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin podvodu podle § 250b odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Z opisu rejstříku trestů obecné soudy dovodily, že stěžovatel má výrazné sklony k páchání trestné činnosti zejména majetkového a násilného charakteru U pachatele takové trestné činnosti, kde je neobvykle vysoké riziko recidivy, je třeba, aby odsouzený vykonával trest odnětí svobody delší dobu [srov. usnesení ze dne 12. 4. 2005

sp. zn.

(N 7/37 SbNU 715)].

10. Závěry obvodního soudu a městského soudu pokládá Ústavní soud za racionální a obhajitelné. Argumentaci obecných soudů rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích považuje za ústavně souladnou a srozumitelnou. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními y, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení základních práv (svobod) stěžovatele.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu