Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2481/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti IcePoint a. s., sídlem Nad Okrouhlíkem 2365/17, Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph. D., advokátem, sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2020 č. j. -49 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. května 2020 č. j. -36, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti EXTÉRIA, s. r. o., sídlem Hradní 27/37, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , , , a d (dále jen ""), jakož i základní právo obsažené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení o zaplacení částky ve výši 23 280 Kč s příslušenstvím Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 15. 5. 2020 č. j. -36 zamítl námitku místní nepříslušnosti opakovaně (dne 19. 11. 2019 a 14. 5. 2020) vznesenou stěžovatelkou (žalovanou). Okresní soud uvedl, že podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), soud zkoumá místní příslušnost k námitce účastníka řízení, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníkovi přísluší. První námitku místní nepříslušnosti stěžovatelka vznesla dne 6. 9. 2019 v podaném odporu k platebnímu rozkazu, přičemž o ní bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 14. 11. 2019 č. j. -15 a nelze o ní znovu rozhodovat. Každou další vznesenou námitku místní nepříslušnosti (tedy ze dne 19. 11. 2019 a 14. 5. 2020) je tak třeba považovat za opožděnou.

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 6. 2020 č. j. -49 rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Krajský soud uvedl, že nesouhlasila-li stěžovatelka s posouzením její námitky promlčení, mohla podat proti prvnímu rozhodnutí o místní příslušnosti (usnesení okresního soudu ze dne 14. 11. 2019 č. j. -15) odvolání, což však neučinila. Proto jakákoliv další námitka místní nepříslušnosti musí být posouzena jako opožděná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019 sp. zn. ).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí se zamítnutím její námitky místní nepříslušnosti z důvodu opožděnosti. Vycházela totiž z prvního usnesení okresního soudu ze dne 14. 11. 2019 č. j. -15, v němž okresní soud uvedl, že její první námitka místní nepříslušnosti byla uplatněna sice včas, avšak prozatím není důvodná, když existenci smlouvy a v ní sjednané místní příslušnosti okresního soudu ( ) bude soud teprve zkoumat. Stěžovatelka poukazuje na to, že k uzavření smlouvy a sjednání prorogační doložky nemohlo dojít a námitka místní nepříslušnosti byla vznesena v souladu s odůvodněním usnesení okresního soudu. Stěžovatelka uzavírá, že postupem okresního soudu a krajského soudu byla odňata svému zákonnému soudci, čímž došlo i k porušení y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a ústavní stížnost je rovněž přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen "")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů ohledně posouzení její námitky místní nepříslušnosti okresního soudu. Ustanovení určuje, do kdy je soud oprávněn z vlastní iniciativy či k námitce účastníka zkoumat místní příslušnost. Místní příslušnost soudu má v rámci úpravy podmínek řízení zvláštní režim, neboť zkoumání místní příslušnosti se soustřeďuje jen na začátek řízení ( ).

8. Stěžovatelka poukazuje na to, že při své opakované námitce místní nepříslušnosti okresního soudu vycházela z odůvodnění prvního rozhodnutí okresního soudu ohledně místní příslušnosti (usnesení ze dne 14. 11. 2019 č. j. -15), v němž bylo řečeno, že námitka místní nepříslušnosti byla sice vznesena včas, ale prozatím není důvodná, neboť sporná existence sjednané prorogační doložky bude předmětem dokazování, které se provádí při jednání ve věci samé. K tomu Ústavní soud podotýká, že skutečnost, že pro okresní soud nemohla být otázka místní příslušnosti v daný okamžik jednoznačně vyřešena, neboť pro rozhodnutí neměl dostatečné podklady, neznamená, že se stěžovatelce otevřela možnost vznášet námitku místní nepříslušnosti opakovaně. Bylo-li již jednou o námitce místní nepříslušnosti okresním soudem rozhodnuto tak, že byla zamítnuta (jako prozatím nedůvodná), přičemž stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí nebrojila odvoláním, je třeba její další námitky místní nepříslušnosti (navíc obsahově shodné) posuzovat skutečně jako opožděné.

9. Okresní soud nicméně v průběhu řízení určitě neopomene, že stěžovatelka vznesla námitku místní nepříslušnosti včas a jakmile bude mít pro její posouzení dostatečné podklady, bude se jí řádně zabývat.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu