Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 138/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. C., zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty 3163/28, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. prosince 2019 č. j. 1 VZT 692/2019-27, proti vyjádření Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 11. listopadu 2019 č. j. 1 KZV 191/2019-81 a proti záznamu Policie ČR o odepření nahlédnutí do trestního spisu ze dne 21. října 2019 č. j. KRPA-20108-390/TČ-2017-000075, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, jelikož se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho základní právo, vymezené v d a v písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že dne 17. října 2019 mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. KRPA-20108-369/TČ- 2017-000075 ze dne 9. října 2019, a to pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle ustanovení , odst. 5 písm. a) ve stadiu pokusu dle ustanovení , a to ve formě spolupachatelství dle ustanovení . Proti tomuto usnesení podal stěžovatel následujícího dne stížnost s tím, že tuto podrobně odůvodní nejpozději do 10 kalendářních dnů poté, co mu bude umožněno seznámit se s příslušným spisovaným materiálem, z něhož policejní orgán při vydání napadeného usnesení vycházel. Následně, dne 22. října 2019, bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno rozhodnutí policejního orgánu o odepření možnosti nahlédnutí do spisu ze dne 21. října 2019, a to s odůvodněním, že se přípravné řízení nachází v počáteční fázi vyšetřování a nelze tak zabezpečit ochranu důkazních pramenů před aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Na základě této skutečnosti podal stěžovatel dozorujícímu státnímu zástupci žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle ustanovení zákona o trestním řízení soudním. V reakci na citovanou žádost bylo ze strany dozorujícího státního zástupce ve smyslu jeho vyjádření ohledně přezkoumání postupu vrchního komisaře ze dne 11. listopadu 2019 č. j. 1 KZV 191/2019-81 reagováno tak, že telefonicky podrobněji sdělil dozorové státní zástupkyni, jaké důvody jej vedly k odepření požadavku. Následně stěžovatel podal k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podnět k výkonu dohledu nad postupem dozorujícího státního zástupce ve smyslu ustanovení , o státním zastupitelství. Dne 20. 12. 2019 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno vyrozumění o výsledku dohledu, ze kterého vyplývá, že v postupu státní zástupkyně, který je předmětem dohledu, nebylo shledáno žádných závad.

2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti nesouhlasí především s tím, jak uvedené orgány veřejné moci v daném případě postupovaly, a je toho názoru, že postupem dohledového orgánu a dozorujícího státního zástupce je mu upírána možnost k přípravě jeho obhajoby. Současně tím prý dochází k porušení jeho práva neprodleně být podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění. Stěžovatel považuje vyjádření dohledového orgánu, jakož i dozorujícího státního zástupce za nepřezkoumatelné.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, především v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud dle své ustálené judikatury nezasahuje do probíhajících trestních řízení, a to tím spíše v jejich přípravné fázi, nedochází-li tím současně k významnému a nenapravitelnému zásahu do základních práv a svobod (např. vzetím do vazby). V takových případech lze ústavní stížnosti, brojící proti zahájení trestního stíhání a v souvislosti s ním i proti jednotlivým úkonům, vyhovět toliko tehdy, lze-li postup orgánů činných v trestním řízení označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu však v dané věci nebylo a není.

4. Po přezkoumání vyrozumění Vrchního státního zastupitelství je zřejmé, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení nejedná o svévoli, ale naopak že postup v trestní věci stěžovatele vychází z příslušných ustanovení trestního řádu a je dostatečně odůvodněn. Stěžovatelem vznesené otázky, jež by mohl vznést po prostudování spisu, budou předmětem dalších fází trestního řízení a bylo by v nesouladu s principy ústavního pořádku, aby do této oblasti Ústavní soud nyní zasahoval; k tomu jsou příslušné jiné orgány. Navíc, jak stěžovatel sám Ústavnímu soudu sdělil v doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. 2. 2020, v mezidobí mu již bylo na opětovnou žádost nahlédnutí do spisu umožněno; přesto na podané ústavní stížnosti trval.

5. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu