Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1765/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Liny Rotelo, zastoupené JUDr. Markétou Allnutt, advokátkou, se sídlem v Praze, Nám I. P. Pavlova 1789/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020 č. j. -129, proti rozsudku Krajského soudu v Praze dne 13. června 2019 č. j. -94 a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. prosince 2018 č. j. -58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných rozhodnutí, jelikož se domnívá, že jimi bylo porušeno její základní právo, vymezené v a v d. Okresní soud Praha-západ rozsudkem pro uznání ze dne 6. 12. 2018 č. j. -58 rozhodl tak, že stěžovatelce uložil do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci v dané právní věci D. Lipovacimu částku 297 975 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 297 975 Kč od 15. 8. 2017 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 50 473 Kč. Dne 13. 6. 2019 Krajský soud v Praze vydal rozsudek č.j. -94, kterým jako soud odvolací rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku prvním potvrdil, ve výroku druhém změnil tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a ve výroku třetím uvedl, že žalobci se nepřiznává ani náhrada nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 31. 3. 2020 č. j. -129 odmítl také dovolání stěžovatelky v dané věci.

2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že podle jejího názoru ve věci nebyly naplněny předpoklady pro vydání platebního rozkazu, jelikož obsah žaloby nesplňoval všechny náležitosti a jelikož v žalobě chybělo vylíčení rozhodujících skutečností a jednoznačné určení čeho se žalobce domáhá. V důsledku toho nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení podle a naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Dále uvedla, že žalobce právní nárok chybně právně kvalifikuje jako zápůjčku. Z žalobcových tvrzení navíc vyplývá, že se domáhá vrácení tzv. "společenské úsluhy". Pokud by teoreticky žalobce prokázal všechna svá tvrzení v žalobě, soud by žalobci nemohl přiznat plnění, kterého se domáhá, jelikož společenská úsluha není právně vymahatelná.

3. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Již mnohokrát ve své judikatuře zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí, vyhledávající veškerá v úvahu připadající pochybení. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s u, ústavními zákony a principy, které vyplývají z d, zejména pak její hlavy páté.

4. V daném případě, jak je patrno z napadených rozhodnutí i z obsahu ústavní stížnosti, nalézací soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a vydal platební rozkaz, kterým uložil žalované stěžovatelce částku i s příslušenstvím zaplatit, či podat odpor; dále zaslal žalované kvalifikovanou výzvu k podání vyjádření s vylíčením rozhodujících skutečností, na kterých žalovaná staví svou obranu, označením důkazů a připojením listin, a to do 30 dnů, pod sankcí vydání rozsudku pro uznání. Stěžovatelka podala k žalobě vyjádření dne 8. 11. 2018 opožděně, když lhůta uplynula dne 22. 10. 2018. Nalézací soud tedy vydal rozsudek pro uznání. Nejvyšší soud pak dovolání usnesením odmítl s odůvodněním, že "namítá-li dovolatelka, že nebyly splněny předpoklady pro vydání platebního rozkazu, v důsledku čehož nebylo možné vydat ani výzvu podle , opomíjí, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno", a dále zopakoval odůvodnění odvolacího soudu, že navrhovatelka podala vyjádření opožděně, a proto nastaly zákonem předvídané důsledky, tj. vydání rozsudku pro uznání. Na těchto závěrech obecných soudů nelze shledat nic neústavního.

5. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za těchto okolností je návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí bezpředmětný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu