Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1483/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. S., zastoupené JUDr. Danuškou Grygarovou, advokátkou se sídlem Hážovice 2130, Rožnov pod Radhoštěm, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2020 č. j. -987 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 1. 2020 č. j. -9, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na ochranu soukromého a rodinného života zaručené y a právo na péči o děti zaručené y. Stěžovatelka dále namítá porušení y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že zařízení Dětský domov X se ukládá povinnost odevzdat nezletilé děti M. a M. K. do péče otce, M. K. Dále bylo rozhodnuto, že usnesení okresního soudu ze dne 22. 7. 2019 č. j. -13, na základě kterého byly nezletilé děti dočasně odebrány z péče matky a umístěny do Dětského domova X, se zrušuje. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil, přeformuloval nicméně výrok rozhodnutí tak, že "nezletilé děti M. a M. se předběžně předávají do péče otce". Krajský soud konstatoval, že nezletilé děti byly umístěny do Dětského domova X jako do tzv. "neutrálního prostředí" na základě předběžného opatření poté, co soud dospěl k závěru, že je vážně ohrožen zdravý vývoj dětí a jejich vztah s oběma rodiči. Bylo zjištěno, že stěžovatelka bránila styku nezletilých dětí s otcem a děti byly v její péči hrubým způsobem manipulovány a popuzovány proti osobě otce, čímž byl vztah dětí k otci narušen. Je v zájmu nezletilých dětí, aby byly v zařízení umístěny pouze po dobu, která je nezbytně nutná. Nezletilé děti byly odebrány z péče manipulujícího rodiče a byla jim zajištěna potřebná terapie, která jim umožnila otce přijmout. S ohledem na uvedené krajský soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že pominuly důvody, pro které byly nezletilé děti dočasně umístěny do tzv. neutrálního prostředí. Bylo osvědčeno, že otec má k péči o nezletilé vhodné podmínky, děti k němu navázaly vztah, a je proto možné jeho návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti předně brojí proti tomu, že krajský soud sice potvrdil rozhodnutí okresního soudu, upravil však formulaci výroku rozhodnutí. Stěžovatelka dále namítá nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a nesprávný zákonný podklad rozhodnutí, neboť mělo být dle jejího názoru rozhodováno podle , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a nikoli podle , , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka rovněž upozorňuje, že napadená rozhodnutí nestanoví dobu trvání předběžného opatření; stěžovatelka tak není informována o tom, za jakých podmínek budou děti vráceny zpět do její péče. Stěžovatelka má za to, že odebráním nezletilých dětí z její péče došlo k závažnému zásahu do jejích práv a práv nezletilých dětí. Před odebráním nezletilých dětí z péče stěžovatelky děti osobnostně, citově i ve škole zcela prospívaly. Stěžovatelka rovněž namítá, že nebyl zjišťován názor nezletilých dětí.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. Materiálně lze vyjádřit pravomoc Ústavního soudu též tak, že je oprávněn napravovat toliko excesy obecných soudů [srv. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 377)].

7. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v rodinněprávních věcech je ve svém rozhodování velmi zdrženlivý, neboť jsou to především obecné soudy, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Uvedené tím spíše platí při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření, a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu. Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, případně rozhodnutí o tomto návrhu, nýbrž je povolán toliko k přezkumu, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad podle y, zda bylo vydáno příslušným orgánem podle y a současně nebylo projevem svévole ve smyslu ustanovení y a a 3 y, a proto Ústavní soud do těchto rozhodnutí zasahuje zcela výjimečně (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017,

sp. zn.

).

8. Ústavní soud posoudil věc ve výše vymezeném rozsahu a neshledal porušení stěžovatelkou vytýkaných základních práv. K nedostatku zákonného podkladu Ústavní soud konstatuje, že i v řízení týkajícím se péče o nezletilé mohou soudy využít institut tzv. "běžného" předběžného opatření podle . Předběžné opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních je institutem mimořádným, směřujícím k řešení výjimečných a specifických situací (srv. JIRSA, J. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, ). Pochybení obecných soudů stran zákonného podkladu proto Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí ani nevykazují známky svévole. Krajský soud řádně odůvodnil, z jakého důvodu považuje za nezbytné předat nezletilé děti z péče zařízení Dětský domov X do péče otce, zejména s ohledem na proběhlou terapii a jejich obnovený zdravý psychický vývoj. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že okresní soud své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, pak Ústavní soud konstatuje, že okresní soud pouze využil procesního nástroje, který mu právní úprava civilního řízení nabízí, aby v zájmu efektivity řízení, která je ve věcech péče o nezletilé zásadou stěžejní, vydal rozhodnutí, na jehož základě by nezletilé děti mohly co nejrychleji opustit zařízení dětského domova. Ústavní soud v tomto postupu žádné pochybení ústavněprávní intenzity neshledal.

9. Stěžovatelce je třeba přisvědčit, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [nález

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)] a že dítěti zásadně musí být umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se k věci (nález

sp. zn.

ze dne 19. 12. 2017). V posuzovaném řízení obecné soudy nicméně rozhodovaly pouze o návrhu na propuštění dětí ze zařízení dětského domova. Umístění nezletilých dětí v sociálním zařízení mimo domov jednoho z rodičů je třeba vnímat jako variantu krajní, kterou lze využívat pouze po nezbytně dlouhou dobu. Obecné soudy v posuzovaném řízení měly dostatek podkladů pro závěr, že důvody, pro které byly nezletilé děti dočasně umístěny v zařízení dětského domova, pominuly. Stěžovatelka ostatně tento závěr obecných soudů nijak nezpochybňuje. Zjišťování názoru nezletilých a další dokazování nutné pro rozhodnutí ve věci samé (či o jiném návrhu na předběžné opatření) má opodstatnění v navazujícím řízení.

10. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí primárně proti odebrání nezletilých dětí ze své péče, ačkoli o této skutečnosti nebylo napadenými rozhodnutími vůbec rozhodováno. Ke stěžovatelčiným námitkám Ústavní soud proto pouze ve formě obiter dicta konstatuje, že ze skutkových zjištění obecných soudů vyplývá silná manipulace s nezletilými ze strany stěžovatelky. Manipulace a pěstování nenávisti vůči druhému rodiči má obecně na nezletilé velmi negativní vliv, který významně poškozuje jejich zdravý psychický vývoj. Pozitivní vztah k oběma rodičům je pro nezletilé dítě zcela zásadní, subjektivní pocit stěžovatelky, že v její péči děti prospívají nejlépe, tuto skutečnost nemůže vyvrátit.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky dotčenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu