Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2132/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. H. P., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, právně zastoupeného Mgr. Václavem Hatákem, advokátem se sídlem Jožky Jabůrkové 275, Pardubice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020 č. j. -273 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020. č. j. - 282, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 bylo podle § 332 odst. 1 tr. řádu za použití § 91 odst. 1 zákona tr. zákoníku rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2011 sp. zn. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením obvodního soudu ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. 1 PP 490/2012 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let.

3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu jako opožděně podanou. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla jako nepřípustná Vrchním soudem v Praze zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

4. S ohledem na to, že stěžovatel ve stížnosti proti tomuto napadenému usnesení městského soudu uvedl, že stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 byla řádně odeslána z datové schránky obhájce stěžovatele již dne 13. 1. 2020 a téhož dne byla i dodána stížnostnímu soudu, což doložil i uloženou datovou zprávou ve formátu ZFO a detailem doručenky, postupoval dále městský soud analogicky podle § 61 odst. 2, 3 tr. řádu a usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. své usnesení ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. zrušil, když stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 vyhodnotil jako podanou včas a na základě ní přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku tohoto napadeného usnesení i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Žádné procesní vady v řízení, které napadenému usnesení obvodního soudu předcházelo, neshledal, a ztotožnil se i se závěry obvodního soudu ohledně vykonání trestu, proto podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. , stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení obvodního soudu zamítl.

5. Nyní projednávaná ústavní stížnost směřuje pouze proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a týká se pouze procesní stránky věci. Samostatnou ústavní stížností pak stěžovatel napadl i meritorní usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí stížnosti ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. . Tato stížnost, vedená pod

sp. zn.

, byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta dne 28. 7. 2020.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Městský soud v Praze vůbec neměl tuto věc Vrchnímu soudu v Praze postoupit k rozhodnutí a Vrchní soud v Praze tak vůbec neměl mandát v této věci o čemkoliv rozhodovat, když žádné řízení v této věci nikdy nebylo u Vrchního soudu v Praze žádným návrhem vyvoláno. Z jeho strany se jednalo pouze o přípis, kterým upozornil na to, že stížnost podal včas, nikoli o stížnost. Stěžovatel tak rozporuje procesní postup jak Městského soudu v Praze, tak i Vrchního soudu v Praze.

7. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

8. S ohledem na obsah ústavní stížnosti musí Ústavní soud nejdříve odkázat na závěry shora uvedeného usnesení

sp. zn.

. Zde Ústavní soud přezkoumal ústavnost usnesení, jímž bylo stěžovateli uloženo vykonat zbytek trestu odnětí svobody, a konstatoval, že "je i podle Ústavního soudu důvodný závěr obvodního a městského soudu, podle kterého stěžovatel nevyhověl podmínkám podmíněného propuštění, zejména nevedl řádný život a ve zkušební době se dopustil další závažné převážně majetkové trestné činnosti. Je zřejmé, že ani hrozba výkonu zbytku trestu odnětí svobody stěžovatele neodradila od páchání další obdobné trestné činnosti a že podmíněné propuštění nesplnilo svůj výchovný účel. Stěžovatel nevyužil šance soudem mu dané a za situace, kdy rozhodující soud neshledal žádných okolností pro přistoupení k výjimečnému rozhodnutí podle až c) , bylo rozhodnuto, že stěžovatel zbytek trestu odnětí svobody vykoná. Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že v posuzovaném případě byly pro toto rozhodnutí splněny zákonné podmínky. Vzhledem k shora uvedeným zásadám přezkumu ústavnosti argumentace stěžovatele proti rubrikovaným soudním rozhodnutím neobstojí". Námitkou stěžovatele proti usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. , kterým byla podle tr. řádu zamítnuta jako opožděně podaná stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012, se Ústavní soud ze shora rozvedených důvodů nezabýval, neboť dané pochybení napravil městský soud usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. .

9. Za těchto okolností je zjevné, že Ústavní soud se věcí stěžovatele zabýval již dostatečně a v celém rozsahu, a že procesní pochybení, k němuž ve věci došlo a které je předmětem jeho ústavní stížnosti, bylo již zcela napraveno.

10. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu