Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 832/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky D. B., zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem, sídlem třída Tomáše Bati 3672, Zlín, proti opatření Obvodního soudu pro Prahu 5 o povolení ke sledování osobního automobilu stěžovatelky podle § 158d odst. 1, odst. 3 trestního řádu ze dne 14. listopadu 2016 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (opatření), konstatování vadného postupu ve věci a zničení záznamů s polohami technického zařízení z rozhodného období od 14. 11. 2016 do 14. 3. 2017, a to ze všech uložených míst a ve všech zaznamenaných formách. Stěžovatelka namítá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v , , odst. 3, , odst. 3 a d (dále jen " "), a dále a , odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Slovenská prokuratura se na české orgány obrátila z důvodu, že vykonává dozor v trestní věci vedené pro důvodné podezření ze spáchání vraždy svědka, jenž měl vypovídat v kauze zvlášť závažného zločinu výroby omamných a psychotropních látek. Podezřelí z vraždy prchli do České republiky a zajištění komunikace sledováním vozidla stěžovatelky mělo dle obsahu žádosti sloužit v identifikaci a dopadení pachatelů.

3. Obvodní soud pro Prahu 5 proto v nyní projednávané věci vydal dne 14. listopadu 2016 povolení ke sledování osobního automobilu stěžovatelky podle § 158d odst. 1, odst. 3 trestního řádu. Učinil tak konkrétně na základě žádosti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. listopadu 2016 sp. zn. , která ve spolupráci s Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru násilí, vyřizuje žádosti o právní pomoc Krajské prokuratury Trenčín.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž shledal, že ústavní stížnost je opožděná [ ].

6. Podle jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

7. Z dikce citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zákon stanovuje objektivní lhůtu jednoho roku, v níž je možné podat ústavní stížnost. Jakkoliv Ústavní soud nehodlá zpochybňovat tvrzení stěžovatelky, že se o předmětném zásahu dozvěděla až dne 22. 1. 2020, z čehož lze dovodit, že ústavní stížností podanou dne 19. 3. 2020 byla dodržena subjektivní lhůta dvou měsíců, s ohledem na datum vydání napadeného opatření obvodního soudu ze dne 14. listopadu 2016 ji nyní nelze vyhovět. Zásah spočívající ve sledování automobilu měl dle výroku povolení trvat nejdéle do 14. 3. 2017, kdy byl i ukončen. Z toho důvodu je nutno uzavřít, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí objektivní lhůty jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo, resp. byl ukončen; tuto jednoroční objektivní lhůtu nelze za žádných okolností překročit (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 343), a proto je třeba ústavní stížnost odmítnout jako opožděnou bez dalšího věcného vypořádání stěžovatelčiných námitek.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj