Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2418/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Bedřicha Sýkory, zastoupeného JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou, sídlem Vestec 173, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2020 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019 sp. zn. a ze dne 16. června 2020 sp. zn. a usnesení soudního exekutora Juraje Podkonického ze dne 19. prosince 2018 č. j. 067 EX 17807/15-177, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a soudního exekutora Juraje Podkonického, jako účastníků řízení a společnosti CASPER CONSULTING, a. s., sídlem Olivova 2096/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práva zaručeného d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel se v postavení povinného domáhal určení neúčinnosti doručení usnesení soudního exekutora Juraje Podkonického o udělení příklepu na vydražené nemovitosti č. j. 059 EX 625/05-121 ze dne 3. 8. 2010. Ústavní stížností napadeným usnesením soudní exekutor návrh zamítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, k němuž ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 18. 12. 2019 Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že se neúčinnost doručení neurčuje. Dle krajského soudu nebyl při doručování písemnosti dodržen zákon, v důsledku čehož se vyslovení neúčinnosti nelze domáhat. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, jelikož stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje podmínky přípustnosti dovolání.

3. Poté, co stěžovateli bylo doručeno usnesení krajského soudu ze dne 18. 12. 2019, podal proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 3. 8. 2010 odvolání. Ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 16. 6. 2020 krajský soud toto odvolání odmítl pro opožděnost s tím, že sám stěžovatel považoval za den doručení usnesení o příklepu den 5. 11. 2010.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy rozhodly formálně a v rozporu s jeho právem na legitimní očekávání, krajskému soudu pak vytýká i to, že se ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2019 zaměřil na způsob doručení předmětného usnesení, a nikoli na zkoumání omluvitelného důvodu, pro který se s u stěžovatel nemohl seznámit.

5. Ústavní stížnost zčásti představuje návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný, zčásti je nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.

6. Napadené usnesení soudního exekutora bylo změněno napadeným usnesením krajského soudu ze dne 18. 12. 2019. Ústavní soud přitom není příslušný k rušení již zrušených či změněných rozhodnutí, nýbrž jen k rušení rozhodnutí nacházejících se v právní moci [ písm. d) y].

7. V části, v níž je napadáno usnesení krajského soudu ze dne 18. 12. 2019, je ústavní stížnost nepřípustná. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. V souladu s ní je přípustné ústavní stížnost podat zásadně až po řádném vyčerpání jiných prostředků k ochraně práva, které právní řád poskytuje. Ve vztahu k předmětnému usnesení měl stěžovatel k dispozici dovolání, které sice podal, avšak nikoli řádně (stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání), pročež se jím Nejvyšší soud meritorně nezabýval. Dle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 přitom platí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná.

8. Jako nepřípustnou je nutno hodnotit ústavní stížnost i v té části, kterou je napadáno usnesení krajského soudu ze dne 16. 6. 2020. Je tomu tak proto, že proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je dle přípustná žaloba pro zmatečnost, jejíž vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 16. 12. 2008).

9. K posouzení zbývá usnesení Nejvyššího soudu, vůči němuž ústavní stížnost je návrhem, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný, a je zároveň přípustná. Jak už ovšem bylo zmíněno, podstatou napadeného usnesení Nejvyššího soudu je, že dovolání stěžovatele vykazovalo vady v podobě absence vymezení, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, pro které nebylo věcně projednatelné. Stěžovatel přitom tento v napadeném usnesení jednoznačně vyjádřený závěr nikterak nezpochybnil (neuvedl, že by shledané předpoklady přípustnosti vymezil či např. že by je z jakéhokoli důvodu vymezit nemohl). Rozhodnutím Nejvyššího soudu se v ústavní stížnosti stěžovatel vůbec nezabývá. Za dané situace Ústavnímu soudu nezbývá, než v této části ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný, zčásti podle jako návrh nepřípustný a zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2020

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu