Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1432/20

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., nyní ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -19 ze dne 16. dubna 2020, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -19 ze dne 16. dubna 2020 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle d.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí obecných soudů

1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "soud prvního stupně") usnesením č. j. -10 ze dne 13. března 2020 vzal stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a b) trestního řádu. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně jako opožděnou.

II. Ústavní stížnost

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") uvádí, že byl přítomen vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl vzat do vazby, k rozhodnutí se ale nijak nevyjádřil ani on, ani jeho obhájce. Tato skutečnost vedla stížnostní soud k závěru, že podal-li stížnost proti usnesení soudu prvního stupně vyhlášenému dne 13. března 2020, připadl poslední den lhůty na pondělí 16. března 2020, a proto stížnost podaná dne 17. března 2020 je opožděná.

3. Stěžovatel je přesvědčen, že takový postup je nesprávný a porušuje jeho základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu zaručené v a 4 d (dále jen " ") a právo na obhajobu, zakotvené v y. Písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 17. března 2020 a ten na jeho základě podal téhož dne stížnost. Podle nálezu

sp. zn.

ze dne 5. února 2019 (N 21/92 SbNU 214; všechna rozhodnutí též na https://nalus.usoud.cz) začíná lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby běžet dnem doručení písemného vyhotovení usnesení. Stěžovatel postupoval v souladu s uvedenou judikaturou Ústavního soudu, a přesto byla jeho stížnost odmítnuta jako opožděná; z uvedeného důvodu požaduje, aby napadené usnesení stížnostního soudu Ústavní soud zrušil.

4. Ač vyzván a urgován, předseda senátu stížnostního soudu se k věci nevyjádřil.

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

6. Problematikou běhu lhůty k podání stížnosti v trestním řízení se Ústavní soud opakovaně zabýval a jeho rozhodovací činnost lze považovat za ustálenou.

7. Nejrozšířenější formou soudního rozhodnutí, nejen v trestním řízení, je usnesení, jež musí být dáno na vědomí - oznámeno jeho adresátům způsobem, který jim umožní, připouští--li to trestní řád, napadnout je opravným prostředkem - stížností. Podle § 137 trestního řádu se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti osob, jimž je jeho obsah adresován, anebo doručením opisu usnesení. Není-li třeba usnesení písemně vyhotovit (§ 136 odst. 1, 2 trestního řádu), je vyhlášení dostačující; je-li však stanovena povinnost usnesení písemně vyhotovit i se stanovenými obsahovými náležitostmi podle § 134 trestního řádu, lze účinky oznámení podle § 137 odst. 1 trestního řádu spojovat teprve s doručením jeho opisu adresátům, přestože již bylo dříve vyhlášeno v jejich přítomnosti [srov. nález ze dne 23. 9. 2010

sp. zn.

(N 201/58 SbNU 787)].

8. Lhůtu pro podání stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby, je proto třeba odvozovat až od doručení písemného vyhotovení usnesení. V opačném případě by oprávněná osoba musela podat stížnost proti usnesení, jehož odůvodnění jí není známo, a nemohla by reagovat na argumentaci obecného soudu, který o vazbě rozhodl; takový opravný prostředek by bylo možno považovat za samoúčelný - stěžovatel by byl nucen svoji stížnost doplňovat o relevantní námitky. Jakkoliv je vyhlášení usnesení o vzetí do vazby spjato se sdělením podstatných bodů odůvodnění, existují-li lhůty k podání opravných prostředků, není jejich účelem pouze "naznačit", jak rychle se má účastník rozhodnout, uplatní-li opravný prostředek, ale rovněž je mu tím poskytnut prostor zvážit, zda opravný prostředek skutečně podá, i to, jakou argumentaci - formu obhajoby - v opravném prostředku zvolí. To platí zvláště u rozhodnutí o vazbě, které ve svém důsledku obviněného zbavuje osobní svobody v době, kdy není najisto postaveno, je-li pachatelem konkrétního trestného činu (srovnej § 67 trestního řádu, podle něhož smí být do vazby vzat obviněný, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních okolností vyplývá důvodná obava); usnesení o vzetí do vazby se svým významem a zásahem do práva na osobní svobodu blíží rozsudku [obdobně viz nálezy

sp. zn.

ze dne 5. ledna 2006 (N 4/40 SbNU 39),

sp. zn.

ze dne 10. března 2005 (N 52/36 SbNU 555) či

sp. zn.

ze dne 31. května 2018 (N 106/89 SbNU 573)].

9. Podle protokolu o vazebním zasedání soudu prvního stupně ze dne 13. března 2020 si po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby v 17:30 hod. stěžovatel ponechal lhůtu; obhájci stěžovatele bylo písemné vyhotovení usnesení doručeno dne 17. března 2020 v 8:08 hod. a podle napadeného usnesení stížnostního soudu byla stížnost podána do datové schránky dne 17. března 2020 v 9:59 hod.

10. Zamítl-li stížnostní soud stížnost jako opožděnou proto, že byla podána necelých 89 hodin po vyhlášení a necelé dvě hodiny po doručení usnesení obsahujícího odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby, postupoval v rozporu se závěry uvedené judikatury Ústavního soudu. Stěžovateli bylo upřeno právo seznámit se před podáním stížnosti s důvody uvedenými v písemném vyhotovení usnesení soudu prvního stupně; odmítnutím stížnosti jako opožděné (napadeným usnesením) porušil stížnostní soud právo stěžovatele na přístup k soudu ( y) i právo na obhajobu ( y).

IV. Závěr

11. Usnesením soudu prvního stupně č. j. -7 ze dne 8. června 2020 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu; stížnost proti tomuto usnesení stížnostní soud usnesením č. j. -13 ze dne 25. června 2020 zamítl. Za dané situace, kdy je zjevné, že o vazbě stěžovatele bylo rozhodováno v dalším řízení, by zrušení napadeného usnesení stížnostního soudu postrádalo význam, a proto Ústavní soud podle toliko konstatoval porušení práva stěžovatele na přístup k soudu podle y.