Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1810/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Dělnická 753/76, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -3283 ze dne 25. března 2020, rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci č. j. -2894 ze dne 14. března 2019 a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. -2398 ze dne 2. února 2017, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a na přednostní projednání věci, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost i připojené návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "nalézací soud") uznal mimo další i stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle , 2 písm. c) a 4 , uložil mu trest odnětí svobody v trvání osmi let a čtyř měsíců do věznice s ostrahou a trest propadnutí ve výroku specifikovaných věcí. Společně s dalšími osobami byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit na náhradách škod částky v souhrnné výši přesahující 13 milionů Kč; s ostatními nároky byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. K odvolání státního zástupce, stěžovatele a dalších odsouzených Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") částečně zrušil rozsudek nalézacího soudu a nově stěžovatele uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle , 2 písm. c) a d) a odst. 4 , uložil mu trest odnětí svobody v trvání osmi let a čtyř měsíců do věznice s ostrahou a trest propadnutí ve výroku specifikovaných věcí. Společně s dalšími osobami byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit na náhradách škod částky v souhrnné výši blížící se 6 milionům Kč; s ostatními nároky byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce a některých dalších odsouzených byla zamítnuta. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá, že obecné soudy svým postupem a rozhodnutími zasáhly jeho základní práva zakotvená v a 38 odst. 2 d (dále jen " "), v a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje jejich zrušení; současně požádal o odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu a projednání věci mimo pořadí.

4. Stěžovatel tvrdí, že provedeným dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba, skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování a nebylo prokázáno, že právě on dodal zdravotně závadný alkohol. Na podporu své argumentace obsáhle a podrobně poukazuje na jednotlivé důkazy a jejich (podle jeho přesvědčení) nesprávnou interpretaci především nalézacím soudem, který oproti obžalobě popis skutku zamlžuje tak, aby byla ve světle obhajoby udržitelná, čímž porušuje rovnost účastníků řízení a právo na spravedlivý proces.

5. Stěžovatel prezentuje provedené důkazy způsobem, který vylučuje jeho účast na trestné činnosti, a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu [

sp. zn.

ze dne 15. května 1997 (N 57/8 SbNU 69),

sp. zn.

ze dne 24. února 2004 (N 26/32 SbNU 239) či

sp. zn.

ze dne 18. března 2010 (N 60/56 SbNU 643)] tvrdí, že obecné soudy opomenuly důkazy, které jim navrhl k prokázání své obhajoby, aniž jejich neprovedení řádně odůvodnily. Uvedené pochybení je podle stěžovatele dovolacím důvodem, neboť jde o porušení práva na soudní ochranu podle y [viz

sp. zn.

ze dne 17. prosince 2007 (N 225/47 SbNU 951)], a rovněž práva na spravedlivý proces [viz

sp. zn.

ze dne 14. května 1999 (N 74/14 SbNU 121)]. Stěžovatel uzavírá, že nebyl-li zjištěn jediný přímý důkaz jeho viny, ani nejvyšší stupeň podezření nestačí pro odsouzení.

6. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel v průběhu řízení založil svoji obhajobu, odvolací i dovolací námitky, na shodné argumentaci jako v ústavní stížnosti; obecné soudy se jí zabývaly a z provedených důkazů vyvodily jiné právní závěry než stěžovatel.

7. K tomu Ústavní soud především odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle které není součástí soustavy obecných soudů, není oprávněn do rozhodování těchto soudů zasahovat, pokud by obecné soudy nevybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ a písm. d) y], protože zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, které musí zkoumat a posoudit, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Vyvodil-li stěžovatel z provedeného dokazování jiné právní závěry než obecné soudy, nejde o jím tvrzené porušení základních práv. Právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) i na přístup k soudu ( y) zajišťují každému, že řízení bude probíhat podle předem stanovených pravidel; nezaručují, a ani nemohou zaručit, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Právo zaručující účastníkovi řízení jeho aktivní účast [ y, písm. d) Úmluvy] neznamená, že obecné soudy musí vyhovět každému návrhu účastníka řízení a vyvodit jím presumované závěry. Bez dalšího proto neobstojí konstrukce, že obecný soud nepřipustil důkaz jen proto, aby z něj nemusel vyvodit pro stěžovatele příznivé závěry. Neprovedení navržených důkazů (při uznání viny stěžovatele) by bylo porušením zásady in dubio pro reo jen tehdy, nevedlo-li by hodnocení jiných provedených důkazů ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností; v projednávané věci o takovou situaci nejde.

8. Podle článku 90 y ( y) jen obecný soud rozhoduje o vině a trestu; hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí soudu (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Respektuje-li obecný soud při rozhodování podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede-li, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu dále je hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil.

9. Stěžovatel jen opakuje svoji obhajobu a v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost prokazující tvrzení, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní práva. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly, než vyslovily jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily; proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

10. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. O žádosti o přednostní projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť jí fakticky vyhověl, a vzhledem k tomu, že ve věci meritorně rozhodl, nerozhodoval ani o žádosti o odklad vykonatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu