Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2200/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti P. R., toho času ve vazbě ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem Paprsková 333/16, 140 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 2. 7. 2020, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. -3255 ze dne 22. 6. 2020 a proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení , a d. Současně stěžovatel tvrdí nezákonný zásah Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 spočívající v tom, že státní zástupce nerozhodl o propuštění stěžovatele z vazby z důvodu uplynutí nejvyšší přípustné doby trvání vazby dle § 72a odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále též "tr. ř.").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů vazby uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. za současného zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel stížností, již Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že ve vazbě mohl být pouze jeden rok, neboť podle příslušného usnesení o zahájení trestního stíhání je stíhán pro přečin. K tomu uvedl, že v průběhu přípravného řízení jej policejní orgán krátil na jeho procesních právech, a to dle názoru stěžovatele proto, aby obvodní státní zastupitelství stihlo podat obžalobu do konce zákonné lhůty, a stěžovatel tak nemusel být propuštěn z vazby. Stěžovatel konkrétně namítl, že policejní orgán neprovedl jím navrhované důkazy, neumožnil mu seznámit se v souladu s § 166 tr. ř. s obsahem spisového materiálu a ani nevyslechl dalšího spoluobviněného. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Argumentace stěžovatele je založena na tvrzení, že je stíhán pro přečin, a že tedy roční nejvyšší přípustná doba trvání vazby dle § 72a odst. 1 písm. a) tr. ř. byla překročena. Toto tvrzení je ovšem mylné. Jak je zřejmé nejen z napadených soudních rozhodnutí, nýbrž i k ústavní stížnosti připojeného usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. KRPA-439278-211/TČ-2018-001472-TOXI ze dne 5. 6. 2019, stěžovatel byl společně s dalšími spoluobviněnými od počátku stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle , odst. 2 písm. a), c) , tedy pro zvlášť závažný zločin, a nikoli pro přečin, jelikož v případě uvedeného trestného činu se jedná o úmyslný trestný čin, na který stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 10 let (viz ). Nejvyšší přípustná délka vazby tak u tohoto deliktu činí 3 roky ( tr. ř.). Za této situace tedy nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o nezákonném zásahu orgánů činných v trestním řízení.

Námitky týkající se tvrzených procesních pochybení policejního orgánu v přípravném řízení jednak úžeji nesouvisejí s důvody trvání vazby, jednak se ani nemohou v této fázi trestního řízení stát předmětem přezkumu Ústavním soudem. Trestní řízení jako celek totiž ještě neskončilo a stěžovateli jsou k dispozici další prostředky, jimiž může brojit proti napadenému postupu policejního orgánu, který jej dle jeho mínění krátí na obhajobě. Příkladmo lze zmínit předběžné projednání obžaloby, jež ostatně sám stěžovatel prostřednictvím svého obhájce již inicioval, a to s návrhem vrátit věc k došetření státnímu zástupci. Odtud je patrné, že ve vztahu k tomuto okruhu námitek není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních prostředků nápravy ( ), pročež jde o výhrady předčasné, a tím současně i nepřípustné.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu