Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1903/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Liborem Valentou, advokátem, sídlem Křížová 96/18, Brno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 11. května 2020 č. j. ZN 2281/2019-23, za účasti Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím měla být porušena jeho ústavně zaručená práva podle , a d.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Brno-venkov, oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), prověřovala podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle a 4 písm. d) , (dále jen " "), kterého se měl dopustit podezřelý D. H. (dále jen "podezřelý"). Údajná trestná činnost měla spočívat ve zmocnění se dokladů a klíčů různých motorových vozidel ve vlastnictví stěžovatele, falšování plných mocí a následného neoprávněného převádění vlastnických práv k uvedeným motorovým vozidlům. Tímto jednáním měl podezřelý stěžovateli způsobit škodu ve výši 550 000 Kč.

3. Policejní orgán svým usnesením ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. KRPB-200759-69/TČ-2019-060371 podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, danou trestní věc odložil. Proti uvedenému usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost k Okresnímu státnímu zastupitelství Brno-venkov (dále jen "státní zástupce"), ve které vytýkal policejnímu orgánu, že z odůvodnění jeho rozhodnutí nelze zjistit, s jakými konkrétními skutkovými podstatami jakých konkrétních trestných činů policejní orgán jednání podezřelého poměřoval, dále že neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, chybně vyhodnotil podané vysvětlení L. H. (matky podezřelého a manželky stěžovatele) a T. M. Dále vytknul policejnímu orgánu, že se ani nepokusil vyhledat autobazary, prostřednictvím kterých měl podezřelý vozidla prodat. Měl konfrontovat kupující s podezřelým a měl vyzvat K. H. (dceru stěžovatele), L. H. (matku stěžovatele) a T. B. (jednatele společnosti podílející se na jednom z prodejů vozidel) k podání vysvětlení.

4. Státní zástupce stížnost zamítl svým napadeným usnesením. Uvedl zaprvé, že konkrétní skutkové podstaty a konkrétní trestné činy obsahuje již samotný výrok usnesení policejního orgánu, nadto se policejní orgán zabýval i tím, zda nedošlo k trestnému činu padělání a pozměnění veřejné y podle . Zadruhé uvedl, že znalecký posudek znalce z oboru písmoznalectví byl nadbytečný, neboť ze zjištěných důkazů vyplývá, že stěžovatel o prodejích věděl a byl s nimi srozuměn, což potvrzuje i L. H. ve svém podaném vysvětlení. Nadto policejní orgán měl možnost zhlédnout podpisy stěžovatele založené v trestním spise. Zatřetí, podle státního zástupce uvedená tvrzení L. H. pochází přímo z jí podaného vysvětlení, policejní orgán je neinterpretoval chybně. Ani podané vysvětlení T. M. nehodnotil policejní orgán chybně, neboť jeho tvrzení podporují tvrzení L. H. i samotného podezřelého. Začtvrté, k tvrzeným chybějícím úkonům policejního orgánu uvedl státní zástupce, že byly nadbytečné. Policejní orgán měl k dispozici kupní smlouvy z daných prodejů, pro rekognici nebyl za dané situace důvod, neboť nebylo pochybností o tom, že se prodejů účastnil právě podezřelý. Zapáté, k osobám, u kterých stěžovatel navrhoval vyzvat je k podání vysvětlení, státní zástupce uvedl, že uvedené nepovažuje za pochybení policejního orgánu, neboť tyto osoby do prodejů vozidel nebyly nijak zapojeny. K osobě T. B. uvedl, že ze shromážděných důkazů nevyplývá žádná spojitost mezi společností, jíž je jednatelem, a podezřelým. Závěrem státní zástupce uvedl, že se policejní orgán zabýval všemi relevantními důkazy, "kdy drtivá většina z nich vyvrací původní podezření ze spáchání jakéhokoli trestného činu".

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že policejní orgán a státní zástupce porušili "ústavněprávní zásadu, podle níž jsou si všichni účastníci v řízení rovni", neboť hodnotily důkazy jednostranně. Nadto porušily jeho právo vlastnit majetek, neboť "v podstatě legalizovaly protiprávní jednání" podezřelého.

6. V konkrétnostech státnímu zástupci vytýká stěžovatel zaprvé, že skutečnost, že se policejní orgán zabýval konkrétní skutkovou podstatou a konkrétními trestnými činy plyne pouze z výroku, nikoli z odůvodnění. Zadruhé, ke státním zástupcem tvrzené nadbytečnosti znaleckého posudku stěžovatel uvedl, že o jeho vědomosti o provedených prodejích svědčí jen tvrzení T. M., ze kterého takový "kategorický" závěr navíc bez dalšího plynout nemůže. Zatřetí, L. H. má špatné vztahy se stěžovatelem, a proto není jí podané vysvětlení věrohodné, stejně jako tvrzení T. M. Začtvrté, stěžovatel upozorňuje, že vyhledat autobazary bylo pro policejní orgán jednoduché a neučinil-li tak, nesvědčí to o jeho "dobré práci". Policejní orgán a státní zástupce dokonce v této souvislosti nevěnovali pozornost skutečnosti, že podezřelý byl povinen předat inkasované peníze stěžovateli. Zapáté, stěžovatel upozorňuje, že nevyslechl-li policejní orgán K. H. a L. H., neboť nebyly do prodejů nijak zapojeny, není jasné, proč vyzval policejní orgán k podání vysvětlení L. H., která do prodejů rovněž zapojená nebyla. K osobě T. B. uvedl, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost vyšetřit, která osoba spáchala trestný čin, nebyl-li to podle nich podezřelý. Závěrem podotknul, že policejní orgán zajistil sice řadu důkazů prokazujících trestnou činnost, avšak v rozporu s nimi rozhodl o odložení věci.

7. Před posouzením samotné opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost však není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona).

8. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

9. V nyní posuzované věci stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí státního zástupce, kterým zamítl stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu o odložení trestní věci jiné osoby, ve které vystupoval stěžovatel jako potenciální poškozený. Fakticky se domáhá práva na účinné vyšetřování trestné činnosti.

10. Podle již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je v těchto věcech pro splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti nutné vyčerpat i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Podnět k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je třeba považovat za účinný právní prostředek ve smyslu [srov. zejména nálezy

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), bod 32 či

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161), bod 52, dále např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 9. 2019 a

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2020, bod 10; dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná].

11. Rozhodnutí o uvedené žádosti stěžovatel nenapadá a není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využil. Splní-li stěžovatel procesní podmínky podle v budoucnu, nic nebrání novému projednání ústavní stížnosti.

12. Byť stěžovatel v obecné rovině tvrdí, že "tato stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele", neuvedl jinak nic, co by nasvědčovalo, že je dán některý z důvodů podle , umožňující Ústavním soudu neodmítnout ústavní stížnost pro nepřípustnost z důvodů nevyčerpání dostupných opravných prostředků k ochraně práva stěžovatele.

13. Soudce zpravodaj proto usnesením ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2020

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj