Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 799/20

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Borisem Achmedovem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -155 ze dne 5. 12. 2019, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

I. Výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -155 ze dne 5. 12. 2019 o nákladech řízení bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d. II. Toto rozhodnutí se v dotčeném výroku ruší.

Odůvodnění

I.

1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí ve výroku II o nákladech řízení, a to zejména pro porušení d (dále jen " ").

2. Z napadeného rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal vyslovení výroku, že jeho neoprávněným vzetím do vyšetřovací vazby v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu zaručeného článkem 8 y. Spolu s tím se stěžovatel domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši celkem 951 105 Kč s příslušenstvím.

3. O žalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. -117 ze dne 23. 1. 2019 tak, že žalobu v části požadující vyslovení porušení základního práva zamítl (výrok I), žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 164 605 Kč spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od 27. 7. 2017 do zaplacení (výrok II) a co do zbývající požadované částky v rozsahu 786 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III). Žalované též uložil povinnost uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 8 618,72 Kč (výrok IV) a současně rozhodl o nákladech řízení státu, přičemž žalované uložil zaplatit částku 506,24 Kč (výrok V) a stěžovateli pak částku 293,76 Kč (výrok VI).

4. Rozsudek nalézacího soudu ve výroku III, jakož i v akcesorických výrocích o nákladech řízení napadl stěžovatel odvoláním, jemuž Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ve věci samé částečně vyhověl a výrok III změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli 480 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 7. 2017 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu, jinak rozhodnutí nalézacího soudu v témže výroku jako věcně správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle zásady úspěchu ve věci, a to tak, že žalovanou zavázal povinností nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39 683 Kč k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud rovněž změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích o nákladech státu tak, že se účastníkům tato povinnost neukládá.

II.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že výše přiznaného zadostiučinění spočívá zcela na úvaze soudu. V takovém případě při posuzování otázky náhrady nákladů řízení dle jeho názoru nepřichází v úvahu aplikace ustanovení (dále též " "), nýbrž ustanovení Pakliže tak městský soud neučinil, pominul aplikovat kogentní ustanovení , a tím vybočil i z ustálené judikatury, což s sebou nese důsledky, jež nabývají ústavněprávního rozměru. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti přiblížil.

III.

6. Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na obsah napadeného rozsudku. Ministerstvo spravedlnosti se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. Za této situace tak Ústavní soud nezasílal vyjádření městského soudu k replice stěžovateli. Ústavní soud k projednání a rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci ( ).

IV.

7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaného soudního rozhodnutí i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

8. Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2016 (N 53/80 SbNU 643) zaujal právní názor, že ve sporech o přiměřené zadostiučinění dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, tedy základu nároku, a rozhodováním o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodování o ní, na rozdíl od posuzování existence újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení , a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení , jenž v takovém případě, tedy závisí-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce nemůže být v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku (viz zejména bod 11 citovaného nálezu).

9. Právě uvedený právní názor městský soud při rozhodování o náhradě nákladů před soudy obou stupňů nerespektoval. Sama existence nemajetkové újmy způsobené stěžovateli nebyla vůbec sporná, naopak byla uznána i vedlejší účastnicí; základ stěžovatelova nároku tedy byl prokázán. Městský soud toliko oproti stěžovateli dospěl k odlišnému závěru co do konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Její určení, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, záviselo zcela na úvaze odvolacího soudu, jenž navíc odvolání stěžovatele částečně vyhověl a oproti nalézacímu soudu mu přiznal mnohem vyšší částku jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo namístě uzavřít, že stěžovatel byl plně úspěšný při prokázání základu nároku a zčásti úspěšný při určení jeho výše, které ovšem záviselo na úvaze soudu, a za této situace tedy měl odvolací soud postupovat podle Odchylný postup by bylo možno zvolit jen tehdy, byly-li by pro něj existovaly vážné důvody. Ty však městský soud neshledal a jejich zřejmost se z obsahu spisu nepodává. Lze tedy uzavřít, že použitím ustanovení namísto došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle y.

10. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle ke zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ve výroku II o nákladech řízení. Městský soud je ve svém dalším postupu vázán právním názorem vysloveným v tomto nálezu ( y).