Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1676/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Blanky Forejtkové, zastoupené Mgr. Miroslavou Hruzíkovou, advokátkou se sídlem Klabalská I 3678, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -158 ze dne 6. 4. 2020 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. -152 ze dne 10. 12. 2019, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Kroměříži jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná , a 3 d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Kroměříži (dále také "soud prvního stupně") napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. V odůvodnění soud uvedl, že ze spisového materiálu má za prokázané, že od rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. 5. 2019, kdy bylo rozhodováno o jiné žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, nedošlo ke změně, resp. stěžovatelka nepředložila nové údaje a nové skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech. Krajský soud v Brně pak k odvolání stěžovatelky rubrikovaným usnesením ze dne 6. 4. 2020, č. j. -158 (v petitu ústavní stížnosti nesprávně označené pod č. j. -158), rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá to, že soudy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nově nepodrobily přezkumu její majetkové poměry a spokojily se jen s jiným rozhodnutím ve věci. Tímto postupem pak obecné soudy porušily zásadu rovnosti účastníků řízení ( y), její právo na spravedlivý proces podle y a její právo na právní pomoc v řízení před soudy podle y.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv stěžovatelka argumentuje porušením svých základních práv, jedná se o pouhou polemiku se závěry obecných soudů, která ke zrušení napadených rozhodnutí vést nemůže. Zejména Krajský soud v Brně ve svém usnesení

č. j. -158 ze dne 6. 4. 2020 pečlivě odůvodnil, proč stěžovatelčina potřeba ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků ani ze spisu nevyplývá. Ústavní soud v tomto kontextu odkazuje na bod 12. napadeného usnesení krajského soudu, kde se uvádí, že z obsahu spisu je zcela evidentní, že stěžovatelka jakožto povinná v exekučním řízení zná prostředky své obrany, které rovněž využívá, když podala projednatelný návrh na zastavení exekuce. Navíc, z jejího podání není vůbec zřejmé, z jakého důvodu se osvobození od soudních poplatků dožaduje, když stěžovatelku v probíhajícím řízení žádná poplatková povinnost netíží. Takovýmto závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.

Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat namítané porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu