Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2068/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020 č. j. -422 a usnesení ze dne 28. dubna 2020 č. j. -424, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d domáhali zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, která označili za nezákonná, libovolná a svévolná. Nevyhovění jejich žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, nákladů řízení a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení považovali za diskriminující.

2. Z napadených usnesení Nejvyššího správního soudu (veřejně dostupných na http://www.nsoud.cz) vyplynulo, že usnesením ze dne 28. 4. 2020 č. j. -422 Nejvyšší soud v řízení proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu majetkové a nemajetkové újmy stěžovatelů vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné podle a j) Usnesením z téhož dne č. j. -424 Nejvyšší soud v tomtéž řízení zastavil dovolací řízení v rozsahu výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019 č. j. -259, jinak dovolání odmítl jako nepřípustné podle a j) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

3. Podání stěžovatelů nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před , jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], zejména však stěžovatelé nebyli pro řízení před zastoupeni advokátem ( , ).

4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před ; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

5. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelé se obrací na s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž na výzvy k odstranění vad svých návrhů nereagovali, vytčené vady neodstranili a jejich návrhy musely být odmítnuty jako věcně neprojednatelné. tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před , včetně povinnosti být v řízení před zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, jakož i o skutečnosti, že není oprávněn ustanovit stěžovatelům zástupce (srov. např. výzvy z března 2018 ve věcech vedených pod

sp. zn.

či

sp. zn.

).

6. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na nemohou obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

7. Pokud stěžovatelé označili svoje podání jako ústavní stížnost a rovněž jako "žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta", konstatuje, že stěžovatelé si z předchozích poučení musí být vědomi toho, že řízení před nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelé musí sami obrátit na Českou advokátní komoru.

8. Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí týchž stěžovatelů, shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka