Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1932/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky RVKinvest, s. r. o., se sídlem Pod Děvínem 2716/43, Praha 5, právně zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem Na Příkopě 18, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020 č. j. -70 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 2. 2020 č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces a soudní ochranu garantovaného d (dále jen " ") a práva na ochranu vlastnictví dle y.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením rozhodl tak, že žalovaní RVKinvest, s. r. o., a P.R.F. Group, s. r. o., jsou povinni zdržet se dalšího vypuzení a dalšího rušení držby žalobkyně jako nájemce nebytových prostor o celkové rozloze 79,20 m2 v I. nadzemním podlaží, umístěných v budově c. p. 526, která je součástí pozemku parc. č. 437, zapsané na listu vlastnictví c. 3421 v katastrálním území Staré Město a jsou povinni vyklidit tyto nebytové prostory. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že výrok soudu je materiálně nevykonatelný.

Z žádného rozhodnutí není zřejmé, jaká konkrétní část o výměře 79,20 m2 má být vyklizena a předána z nebytových prostor v 1. nadzemním podlaží o celkové výměře 108,11 m2. Předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů, které jsou výsledkem jejich svévole, jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními a jsou k újmě stěžovatelky v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Soudy rozhodovaly pouze formalisticky na základě písemností a nezajímaly se o materiální pravdu. Městský soud v Praze a stejně i Obvodní soud pro Prahu 1 při výkladu předmětných zákonných ustanovení nezohlednily základní zásady soukromého práva stanovené v .

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Ústavní soud považuje za vhodné zopakovat, že pouhý nesouhlas stěžovatele s právním posouzením věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost zásahu Ústavního soudu. Ten totiž není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich jurisdikce zasahovat svým vlastním výkladem obyčejného práva. Důvod k zásahu by nastoupil tehdy, pokud by napadená rozhodnutí či jim předcházející řízení trpěla takovými vadami, že by byly narušeny základní principy ústavnosti, zvláště ve vztahu k případnému narušení ústavně zaručených práv. Narušení těchto principů však v dané věci Ústavní soud neshledal.

6. Stížnost, ve které stěžovatel namítá pouze pochybení obecného soudu při zjišťování skutkového stavu či při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnil, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat zjevně neopodstatněnou.

7. V dané věci jde o narušení držby a vypuzení z držby, přičemž obecné soudy rozhodly ve prospěch držitele. Rozhodnutí o ochraně před vypuzením z držby není rozhodnutím o věci samé, má povahu předběžného opatření a rozhodnutí v této věci nebrání případné petitorní žalobě, např. o vyklizení. V tomto řízení se soud omezuje pouze na zjištění poslední držby a nepřezkoumává, zda výpověď z nájmu nebytových prostor byla dána řádně či nikoliv (což je předmětem řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. ). Pokud tedy byla žalobkyně vypuzena z předmětných nebytových prostor, z držby užívacího práva k nebytovým prostorům, stalo se tak podle právního závěru obou soudů v rozporu se zákonem.

8. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci příslušného právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě excesů představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují znaky libovůle.

9. Je zjevné, že stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě její ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V tomto směru musí Ústavní soud podotknout, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů, což také v nyní posuzovaném případě neučinil.

10. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu