Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1885/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Michaelem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -2465 ze dne 11. března 2020, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") usnesením č. j. -2455 ze dne 3. února 2020 uložil stěžovateli, coby odsouzenému, povinnost nahradit poškozené její účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním nároků na náhradu škody způsobené trestným činem stěžovatele ve výši 249 145 Kč. Následnou stížnost stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením odmítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí proti rozhodnutí krajského soudu; je přesvědčen, že náklady nemohly spravedlivě dosáhnout výše přiznané obecnými soudy. Stěžovatel pečlivě popisuje úkony, které neměly být započteny, neboť nebyly iniciovány jeho jednáním, ale směřovaly proti postupu orgánů činných v trestním řízení; bylo-li některým stížnostem poškozené vyhověno, znamená to, že náklady spojené s jejich uplatněním nezapříčinil stěžovatel, ale byly důsledkem nesprávného postupu orgánů veřejné moci, a proto by takové náklady měl nahradit poškozené stát. Podle stěžovatele nelze dovodit příčinnou souvislost mezi vadným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení a výsledkem trestního stíhání, neboť stěžovatel svým jednáním tyto úkony (a s nimi spojené náklady poškozené) nezavinil, proto by na ně měl být aplikován , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Této argumentaci stěžovatele krajský soud nepřisvědčil s tím, že šlo o věc složitou; zrušil-li Nejvyšší soud původní zprošťující rozsudky, pak nikoliv pro vadný postup nižších soudů ale pro jiný právní názor na věc, s odůvodněním, že jednotlivé úkony byly iniciovány trestným jednání stěžovatele, a že to byla poškozená, která iniciovala zahájení trestního stíhání. Takové závěry považuje stěžovatel za nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Ani složitost věci nepředpokládá toleranci nesprávného (nezákonného) rozhodnutí; není ani patrné, jak mohl stěžovatel svým jednáním vyvolat potřebu nezákonných rozhodnutí. S odkazem na výrok III. právní věty nálezu

sp. zn.

ze dne 19. února 2015 (N 38/76 SbNU 515) tvrdí, že odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů musí být důkladné, neboť jde o konečné rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí stěžovatel spatřuje porušení svého práva na ochranu majetku zakotveného v d (dále jen " ") a navrhuje jeho zrušení.

3. Z ústavní stížnosti i z napadeného usnesení se podává, že o náhradě nákladů rozhodoval krajský soud opakovaně; původním rozhodnutím okresního soudu č. j. -2372 ze dne 22. listopadu 2018 byla poškozené přiznána vyšší částka, krajský soud ke stížnosti stěžovatele usnesením č. j. -2398 ze dne 16. ledna 2019 zrušil rozhodnutí okresního soudu, který nově rozhodl, jak výše uvedeno. Proti novému rozhodnutí okresního soudu stěžovatel brojil stížností, v níž užil některé námitky, které zopakoval i v ústavní stížnosti, nespokojen se způsobem, jakým se s nimi krajský soud vypořádal, přestože se soudy obou stupňů důkladně zabývaly oprávněností nároků poškozené na náhradu nákladů, které vynaložila při domáhání se svých práv.

4. Podle výše citovaného nálezu

sp. zn.

může oprávněnost náhrady vynaložených nákladů poškozeného ustoupit do pozadí jen v případě existence výjimečných skutkových okolností, neboť jde v první řadě o ochranu majetku poškozeného, který se zmenšil v důsledku protiprávního jednání odsouzeného, a proto nemůže být rozhodování podle § 154 odst. 2 trestního řádu poměřováno podle zásad sporných řízení v civilním procesu. Požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí je realizací práva na soudní ochranu ( y), přičemž potřebný rozsah se bude měnit podle povahy rozhodnutí, a proto musí být posuzován individuálně pro každý případ a nelze očekávat podrobnou odpověď na každý argument [viz například nález

sp. zn.

ze dne 22. září 2009 (N 207/54 SbNU 565)]. V posuzované věci Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného usnesení za dostatečné; k uvedené problematice lze odkázat i na jeho aktuální judikaturu (viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 2. června 2020 či

sp. zn.

ze dne 28. července 2020).

5. Podle y má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu; nalézá-li krajský soud na rozdíl od stěžovatele příčinnou souvislost mezi snížením majetku poškozené při uplatňování jejích práv a protiprávním jednáním stěžovatele, není samotný nesouhlas s takovým rozhodnutím způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele o zásahu do uvedeného práva.

6. Na základě výše uvedených důvodů podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2020

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu