Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 945/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele N. V. Q., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 834/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 ze dne 30. 1. 2020, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -63 ze dne 1. 8. 2019, rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-118284-4/SO-2018 ze dne 20. 11. 2018, a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-3187-21/ZR-2017 ze dne 29. 6. 2018, spojené s návrhem na zrušení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 ze dne 30. 1. 2020, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -63 ze dne 1. 8. 2019, rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-118284-4/SO-2018 ze dne 20. 11. 2018, a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-3187-21/ZR-2017 ze dne 29. 6. 2018 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající zejména z d (dále jen ""), Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); stěžovatel se zároveň domáhá zrušení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

2. Stěžovatel je státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, který pobýval na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") sp. zn. ze dne 27. 7. 2016 odsouzen za spáchání zločinu výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. c) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou.

3. Napadeným rozhodnutím Ministerstvo vnitra zrušilo podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců stěžovateli povolení k trvalému pobytu na území České republiky a zároveň mu udělilo výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen "Komise") napadeným rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra. Krajský soud napadeným rozsudkem správní žalobu stěžovatele proti napadenému rozhodnutí Komise zamítl. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.

4. Stěžovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 8. 2020 navrhl odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

5. Stěžovatel namítá, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu by výkon napadených rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám; odložení vykonatelnosti podle něj rovněž není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel uvádí, že trpí chronickým selháním ledvin a že jeho zdravotní stav není příznivý (dokládá přitom kopii několika lékařských zpráv). Stěžovatel tvrdí, že je závislý na svých příbuzných a blízkých žijících v České republice a že v zemi původu nemá osoby, které by o něj mohly pečovat. Léčba stěžovatele pokračuje a přesun do Vietnamské socialistické republiky by pro stěžovatele nyní znamenal těžkou újmu vzhledem na úroveň zdravotnictví v zemi původu a s ohledem na obeznámenost českých lékařů se zdravotním stavem stěžovatele. Stěžovatel rovněž uvádí, že přesun do země původu pro něj nyní není bezpečný i v důsledku epidemie SARS-CoV-2. Opatření orgánů veřejné moci v souvislosti s touto epidemií jsou nepředvídatelná, proto existuje reálná možnost, že v případě úspěchu ústavní stížnosti by se stěžovatel fakticky do České republiky nemohl vrátit. Stěžovatel by zároveň musel ve Vietnamu jít do povinné karantény v armádním zařízení, přičemž zde pobývá mnoho lidí, kteří pro stěžovatele přirozeně představují další riziko nákazy, jež je s ohledem na jeho zdravotní stav velmi závažné.

6. Ústavní soud může podle na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci zákonné podmínky pro odložení vykonatelnosti naplněny jsou. Zaprvé, odložení výkonu napadených rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť řízení týkající se stěžovatelova povolení k pobytu již trvá déle než dva roky; udržení statu quo do vydání rozhodnutí Ústavního soudu nepředstavuje výrazné prodloužení již nastalého stavu. Podle názoru Ústavního soudu zájem na efektivním a spravedlivém vyřízení věci stěžovatele převažuje nad obecnými soudy tvrzenou nebezpečností pachatele pro veřejný pořádek. Zadruhé, výkon rozhodnutí by pro stěžovatele představoval nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, a to zejména na závažný zdravotní stav stěžovatele a vysoké riziko spojené s přesunem do stěžovatelovi země původu. Samotná cesta by totiž pro stěžovatele mohla mít fatální důsledky, přičemž přímý zájem na vykonání napadených rozhodnutí (s ohledem na jejich charakter) jiné konkrétní osoby nemají - dotčen může být jen zájem veřejný, tj. zájem na zachování veřejného pořádku a bezpečnosti státu, který je v porovnání s akutním zájmem stěžovatele na zachování jeho zdraví třeba vnímat spíš jako cíl obecnější a dlouhodobější.

8. Senát Ústavního soudu proto návrhu na odklad vykonatelností podle vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu