Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1759/20

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Meziříčská 2868, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020 č. j. -4967 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2020 č. j. -4927, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na d domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl na základě odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 8. 4. 2019 č. j. -4853 a věc byla vrácena soudu prvního stupně s pokynem, aby učinil nové rozhodnutí. Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně byl stěžovatel podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby podané pro zločin podvodu podle , odst. 4 písm. d) a zločin podvodu podle , odst. 5 písm. a) . Dále se domáhá, aby Ústavní soud zrušil označené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání jako nepřípustné.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn se zabývat zásadně jen rozhodnutími pravomocnými, resp. dále nepřezkoumatelnými. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

a

).

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl zrušen zprošťující rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, a to na základě odvolání podaného státním zástupcem. Odvolací soud zároveň věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby ve věci učinil nové rozhodnutí, takže Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. Jelikož se stěžovatel v daném řízení nachází v postavení obžalovaného, je nesporné, že bude i nadále disponovat všemi svými procesními právy, včetně práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutí trestních soudů.

Na uvedeném konstatování nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel podal proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné. Ani v tomto případě nejde o konečné rozhodnutí v rámci předmětného trestního řízení, neboť nemá vliv na to, že toto trestní řízení bude pokračovat novým projednáním věci před soudem prvního stupně, jak bylo uvedeno.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj