Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2634/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Cháry, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem sídlem Polská 61/4, Karlovy Vary - Drahovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019, č. j. -114, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2019, č. j. -87, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho základních práv zaručených v a d.

Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 4. 12. 2018, č. j. -55 (dále jen "usnesení okresního soudu") zastavil exekuci vedenou na základě exekučního titulu, kterým je rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 28. 8. 2017, jímž byla stěžovateli (jako jednomu z povinných) uložena povinnost "odstranit všechny stromy rostoucí na pozemku p. č. X1 v k. ú. Ž. podél regionální železniční dráhy R. - B. n. T., v mezistaničním úseku P. - Ž. v žel. km 49,300 - 49,600 vlevo ve směru staniční, které svojí výškou a dopadovou vzdáleností mohou způsobit vznik mimořádné události na dráze s možným důsledkem ohrožení života, zdraví nebo škody značného rozsahu a jsou tedy zdrojem ohrožení dráhy, odstranění provést za součinnosti provozovatele dotčené železniční dráhy a veškeré kroky při odstranění stromů předem s provozovatelem dráhy projednat" (dále jen "exekuční titul"). Okresní soud předmětnou exekuci zastavil, jelikož dospěl k závěru, že exekuční titul je po materiální stránce nevykonatelný z důvodu nedostatečně určitě uložené povinnosti, neboť není zřejmé, které stromy mají být odstraněny. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen "usnesení krajského soudu") změnil usnesení okresního soudu tak, že se předmětná exekuce nezastavuje. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že z exekučního titulu je zcela jasně určitelné, jaké stromy jsou jím dotčeny, tedy které stromy mají být odstraněny. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu") odmítl jako nepřípustné, neboť usnesení krajského soudu - včetně závěru krajského soudu, že exekuční titul je materiálně vykonatelný - je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a neshledal důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že krajský soud i Nejvyšší soud vyšly z formalistického přístupu, že exekuční titul je konečný a "i přes jeho nedostatky se s tím nedá v rámci exekučního řízení nic provést". Podle stěžovatele je ale takové lpění na přípustnosti námitek proti samotnému exekučnímu titulu pouze v rámci řízení o jeho vydání a přezkumu nepřiměřeně formalistické. Podle stěžovatele v řízení vykonávacím má být výjimečně zkoumána také opodstatněnost hmotněprávního nároku, jehož splnění se vykonávacím řízením sleduje. Stěžovatel v této souvislosti připomíná, že v řízení před obecnými soudy namítal nezákonnost vydaného exekučního titulu, proti kterému podal rovněž správní žalobu, o které nebylo dosud rozhodnuto. Podle stěžovatele takové námitky je možné v exekučním řízení uplatnit v rozsahu . K uvedeným námitkám poukazuje stěžovatel také na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

.

II.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly vydány napadené rozsudky, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

III.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ ].

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že i v řízení vykonávacím může být výjimečně zkoumána opodstatněnost hmotněprávního nároku, jehož vymožení (splnění) se vykonávacím řízením sleduje [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2016 (N 206/83 SbNU 281)]. Naznačený postup, spjatý s následným využitím ustanovení , však může být využit toliko výjimečně k odstranění zjevné nespravedlnosti (např. v citovaném nálezu se jednalo o zcela absurdní situaci, kdy bylo proti stěžovateli vedeno exekuční řízení, ačkoliv si soudy byly a musely být plně vědomy toho, že stěžovatel, jenž byl coby nevidomý pokutován za jízdu načerno, žádnou svoji právní povinnost nejen neporušil, nýbrž ani porušit nemohl). To však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu, resp. řízení, které jeho vydání předcházelo.

Proto pokud jde o závěry krajského soudu i Nejvyššího soudu - že ve vykonávacím řízení je vyloučen přezkum námitek stěžovatele, směřujících proti věcné správnosti exekučního titulu, resp. opodstatněnosti hmotněprávního nároku (jehož splnění bylo v daném vykonávacím řízení sledováno) a že tyto námitky měly být uplatněny v rámci opravného prostředku proti exekučnímu titulu - nemá jim Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout, přičemž Ústavní soud v nyní posuzovaném případě neshledal nespravedlnost ve výše naznačeném smyslu.

Vzhledem k výše uvedenému zbývá uzavřít, že se stěžovateli namítané porušení jeho ústavně zaručených práv prokázat nezdařilo, Ústavní soud proto postupoval podle ustanovení a předmětnou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu