Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1702/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Zoltána Bielika, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -819 ze dne 25. 3. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a dále a) společnosti AB – CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, b) Ing. Jiřího Plicky, c) Václava Vovesa, d) Jaroslava Fiedlera a e) Jitky Zelenkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. -722 ze dne 5. 2. 2019, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) č. j. -753 ze dne 6. 8. 2019, byl zamítnut návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku téhož soudu č. j. -281 ze dne 18. 6. 2015. Dovolání stěžovatele proti uvedenému usnesení odvolacího soudu bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné.

2. Z nesrozumitelného podání stěžovatele, ač zastoupeného advokátem, není patrno, v čem konkrétně spatřuje pochybení Nejvyššího soudu, kterým měl být zkrácen na svých základních právech. Stěžovatel Ústavnímu soudu (podobně jako již Nejvyššímu soudu v dovolání) předkládá řadu úryvků z judikatury týkající se vyloženého principu spravedlnosti a zákazu přepjatého formalismu, vzájemně nesouvisející poznámky a úvahy na téma nezávislý a nestranný soud v českých podmínkách.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen „ “), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

4. Navzdory absenci konkrétní ústavněprávní argumentace Ústavní soud prostudoval napadené usnesení a shledal, že Nejvyšší soud námitky stěžovatele – ačkoli formulované podobně nesrozumitelně jako ústavní stížnost, jak je patrno z přiloženého dovolání – pečlivě a přesvědčivě vypořádal. Nejvyšší soud shledal přípustnost dovolání s ohledem na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), podle kterého také tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s konkrétně označenou judikaturou Ústavního soudu může založit přípustnost dovolání, resp. že takto formulované dovolání není vadné ve smyslu , jako řádně vymezenou, avšak nedůvodnou, neboť odvolací soud se podle (řádně odůvodněného) názoru Nejvyššího soudu od stěžovatelem označené judikatury Ústavního soudu neodchýlil. Z ústavněprávního pohledu není Nejvyššímu soudu co vytknout a není nutné zde způsob vypořádání námitek stěžovatele (nevypořádání důkazních návrhů, rozhodování asistentky soudce namísto soudce atp.) – totožných jako v ústavní stížnosti – opakovat, neboť odůvodnění napadeného usnesení je stěžovateli známo.

5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu