Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1807/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Lazarowitze, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem, AK se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2020 č. j. -90, spojené s návrhem na zrušení a , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " "). Společně s ústavní stížností stěžovatel podal i návrh na zrušení a , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

3. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ve věci doměření daně z přidané hodnoty za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2008. Z poučení o opravných prostředcích uvedeného v napadeném rozhodnutí se podává, že proti němu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel tak učinil a ústavní stížnost podává dle svých vlastních slov "z procesní opatrnosti", neboť má s ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obavu, že jeho kasační stížnost bude odmítnuta podle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Z uvedeného vyplývá, že dosud probíhá řízení před obecnými soudy, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv. Pro zásah Ústavního soudu proto není důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů

veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s y) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a kasační stížnosti, aniž by pro to byl nějaký důvod.

5. Nebude-li stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může rovněž zohlednit průběh a výsledky řízení před Nejvyšším správním soudem, a to i pokud by byla jeho kasační stížnost odmítnuta jako nepřípustná. Argumentuje-li stěžovatel tím, že mu v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku, Ústavní soud připomíná, že podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, což je i nyní posuzovaná situace, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by jím podaná kasační stížnost neuspěla, bude moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i řízení před Nejvyšším správním soudem. Ústavní soud není oprávněn odmítnout stěžovatelovu případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (pokud by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti [viz např. nález ze dne 31. 1. 2012

sp. zn.

(N 25/64 SbNU 269)].

6. Ústavní soud shrnuje, že řízení ve věci nebylo před obecnými soudy skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží na základě stěžovatelem podané kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Nedošlo tedy dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle ; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost odmítl podle jako nepřípustnou.

7. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona, neboť ten s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí osud samotné ústavní stížnosti [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)]. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení proto Ústavní soud odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj