Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3669/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Radomila Sikory, zastoupeného JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou, sídlem Věšínova 2877/7a, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2019 č. j. -669, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2018 č. j. -554 ve znění usnesení ze dne 11. dubna 2018 č. j. -560, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017 č. j. -508 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. února 2015 č. j. -344, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIDEBT Czech, SE, sídlem Dělnická 213/12, Praha 7 - Holešovice, obchodní společnosti DRS IMMO, a. s., sídlem Lazy VII 5583, Zlín, Jaroslava Kelnara a Jiřiny Kelnarové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel se žalobou domáhal určení neplatnosti blíže specifikované nedobrovolné dražby, jež byla navržena obchodní společností UNIDEBT Czech, SE, a v níž byly vydraženy stěžovatelovy nemovitosti. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") žalobu napadeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že stěžovateli se nepodařilo prokázat splnění závazku zajištěného zástavním právem. Dále odmítl stěžovatelovu námitku, že nebyl řádně specifikován důvod k provedení nedobrovolné dražby, neboť dle soudu postačovala specifikace uvedená v oznámení o dražbě. Další námitky okresní soud odmítl s tím, že se jimi s ohledem na povahu řízení podle , o veřejných dražbách, nemohl blíže zabývat.

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 22. 1. 2016 č. j. -413 změnil tak, že určil, že předmětná dražba je neplatná. Krajský soud uzavřel, že exekutorský zápis byl sepsán ve prospěch věřitele obchodní společnosti ACM Money Česká republika, a. s., avšak smlouvu o provedení dražby uzavřela jako navrhovatel dražby obchodní společnost UNIDEBT Czech, SE. K uvedenému došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky sepsané ve formě dodatku č. 25 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek, na které chyběly úředně ověřené podpisy účastníků. Dalším důvodem neplatnosti předmětné dražby byla dle krajského soudu skutečnost, že oznámení o dražbě neobsahovalo údaj o rozsahu pohledávky, tj. její kvantifikaci.

4. Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu k dovolání všech vedlejších účastníků zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně odmítl závěr krajského soudu o nutnosti úředně ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky a odkázal na příslušná ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jež z hlediska požadavků na formální náležitosti postoupení pohledávky stanoví toliko písemnou formu. Nejvyšší soud pak s krajským soudem nesouhlasil ani v tom, že oznámení o dražbě musí obsahovat mimo jiné kvantifikaci pohledávky, neboť uvedený požadavek ze zákona nevyplývá.

5. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu krajský soud svým v pořadí druhým rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Následné stěžovatelovo dovolání bylo Nejvyšším soudem napadeným usnesením odmítnuto jako nepřípustné.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho žalobě mělo být vyhověno, a předkládá tři hlavní argumenty, pro které shledává dražbu neplatnou. Zaprvé, účastníky vykonatelného exekutorského zápisu, kterým byla přiznána pohledávka dražebního věřitele, byli zmocněnci věřitele a dlužníka (stěžovatele), avšak na plných mocích nebyly podpisy zmocnitelů úředně ověřeny.

7. Zadruhé, v oznámení o dražbě dle stěžovatele chyběl údaj o výši pohledávky, pro kterou je dražba navrhována, což je údajně podstatná náležitost dražební vyhlášky. Výše pohledávky byla dle stěžovatele uvedena až vydáním dodatku k dražební vyhlášce dne 13. 3. 2013, čímž mělo být zkráceno stěžovatelovo právo podat žalobu pro nepřípustnost prodeje zástavy podle , jelikož se dražba konala dne 27. 3. 2013, a stěžovatel tak žalobu nemohl podat nejpozději 7 dnů přede dnem zahájení dražby, jak vyžadoval . Dlužník má navíc právo před započetím dražby pohledávku uhradit, k tomu ale potřebuje údajně znát její výši.

8. Konečně stěžovatel spatřuje neplatnost dražby v tom, že i na dodatku č. 25 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek chyběly ověřené podpisy. Dle stěžovatele tento požadavek plyne z , , ve znění pozdějších předpisů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je - s níže uvedenou výjimkou - přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

10. Jako nepřípustnou Ústavní soud shledal ústavní stížnost v části, v níž je napadán rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. -508. Tento rozsudek je totiž rozhodnutím kasačním a v řízení před obecnými soudy toliko rozhodnutím dílčím, které v souladu se zásadou subsidiarity nelze ústavní stížností napadat (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. Posuzovaná ústavní stížnost je pouhou polemikou na úrovni podústavního práva (stěžovatel se ostatně na některých místech nazývá dovolatelem). Ústavní soud je však soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), není součástí soustavy soudů a výklad podústavních předpisů mu zásadně nepřísluší. Není tedy na Ústavním soudu, aby v řízení o ústavní stížnosti posuzoval, zda a kdy musí být smlouvy či plné moci opatřeny úředně ověřenými podpisy či zda dražební vyhláška musí obsahovat údaj o výši pohledávky, pro kterou je dražba navrhována. To je úlohou soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, které se v posuzované věci předmětnými otázkami dostatečně zabývaly a své závěry, se kterými stěžovatel nesouhlasí, dostatečně odůvodnily.

13. K námitce stěžovatele týkající se požadavků úředně ověřených podpisů na plných mocích udělených v souvislosti se sepsáním exekutorského zápisu Ústavní soud poznamenává, že stěžovatel ani nijak relevantně nezpochybňuje závěr Nejvyššího soudu, že zákon úředně ověřené podpisy v těchto případech nevyžaduje. Úvahy stěžovatele o tom, jak bez ověřených podpisů exekutor nemohl ověřit totožnost účastníků, jsou tak bezpředmětné za situace, kdy v posuzované věci nebyl vůbec spor o to, že stěžovatel plnou moc své manželce skutečně udělil a že právě jeho manželka exekutorský zápis podepsala. Obojí stěžovatel potvrdil i v ústavní stížnosti.

14. Ke stěžovatelem tvrzeným chybějícím údajům na dražební vyhlášce se podrobně vyjádřil Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku (viz zejména str. 8 rozsudku). K jeho závěrům lze v reakci na stěžovatelovy námitky dodat, že neuvedení výše dlužné částky stěžovateli v podání žaloby podle nijak nebránilo, přičemž dražební vyhláška obecně neslouží k informování dlužníka o výši jeho dluhu.

15. Jde-li o poslední stěžovatelovu námitku - absenci úředně ověřených podpisů na dodatku č. 25 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek - i k této se již dostatečně vyjádřil Nejvyšší soud (viz zejména str. 7 rozsudku), když poukázal na to, že podle zákona o veřejných dražbách se na v tomto zákoně neupravené otázky užije . požadavek ověření podpisů u postoupení pohledávky nestanovil. Úvahy stěžovatele o vhodnosti či nevhodnosti zákonné úpravy či její porovnávání s úpravou obsaženou v nemají z ústavněprávního hlediska žádný význam.

16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení zčásti podle jako zjevně neopodstatněnou. V části směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. -508 ústavní stížnost odmítl dle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu