Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1620/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele O. D., zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti postupu Městského soudu v Praze v trestní věci , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen " ") rozhoduje soudkyně JUDr. Zuzana Zápalková, předsedkyně senátu 43 T. Dále má Ústavní soud vyslovit, že změnou obsazení senátu došlo k porušení stěžovatelových ústavních práv vyplývajících z a 2 a d.

2. Stěžovatel namítá, že postupem městského soudu byl bez zákonného důvodu odňat svému zákonnému soudci. Jeho věc byla původně přidělena senátu 43 T (předsedkyně JUDr. Zuzana Zápalková), ale k hlavnímu líčení byl stěžovatel předvolán k senátu 74 T (předseda JUDr. Tome Frankič). O této změně nesvědčí žádná změna rozvrhu práce a stěžovatel nebyl rovněž informován o vyloučení soudců z původního senátu. Ke změně zákonného soudce tak došlo ústavně nesouladným způsobem.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení podle , přičemž shledal, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti je Ústavní soud k jejímu projednání nepříslušný.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

5. Řízení ve stěžovatelově věci stále běží a nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (např. odvolání), pročež je podaná ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic mu totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení o jeho žalobě skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení. Totožně Ústavní soud ve vztahu k napadenému postupu rozhodl ve věci dalšího obžalovaného (srov. usnesení ze dne 9. 6. 2020

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Ani v případě, že by ústavní stížnost splňovala podmínku přípustnosti, nemohl by Ústavní soud vyhovět té části petitu, v níž se stěžovatel dožaduje, aby Ústavní soud sám ve výroku nálezu vyslovil, který soudce má v dané trestní věci rozhodovat. K vydání takového rozhodnutí není Ústavní soud příslušný ( a contrario).

7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, ústavní stížnost odmítl zčásti podle jako návrh nepřípustný a zčásti podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj