Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1014/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky WEST MEDIA, s. r. o., se sídlem v Plzni, Stará cesta 2, zastoupené JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -459 ze dne 14. 1. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, korporace NEUMANN FOOD s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 901/5, a Petra Neumana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejším účastníkům zdržet se zásahů do autorského díla stěžovatelky (žalobkyně), zaplatit stěžovatelce 50 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a dalších 25 000 Kč s příslušenstvím jako část bezdůvodného obohacení.

2. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech nalézacího řízení tak, že uložil vedlejším účastníků (žalovaným) zaplatit na náhradě nákladů tohoto řízení 65 943,64 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 17 972 Kč. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; protože žalobkyni lze považovat za v převážné míře úspěšnou ze 2/3 (ohledně zdržovacího nároku a nároku na přiměřené zadostiučinění) po odečtení úspěchu žalovaných 1/3 (ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení), náleží žalobkyni podle odvolacího soudu 1/3 náhrady nákladů řízení.

3. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů nalézacího řízení, podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí je v této části překvapivé; odvolací soud nesprávně posoudil její úspěch ve věci, a tedy nesprávně vypočetl výši nákladů řízení, což ve svém důsledku znamená porušení a d. Podle stěžovatelky postupoval odvolací soud formalisticky, porušil její právo na soudní ochranu a rovnost účastníků.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen ""), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

5. Podstatné pro rozhodnutí Ústavního soudu je především to, že ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladovému výroku. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a nákladové rozhodování, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

6. Ústavní soud by mohl zrušit nákladový výrok napadeného, řádně odůvodněného rozhodnutí, v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé procesní pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. Stěžovatelka vznesenou argumentací, která postrádá kýžený ústavně právní rozměr, činí z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné soustavy soudů (srov. např. nález ze dne 22. 11. 2016,

sp. zn.

).

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu