Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1551/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. F., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2020 č. j. , 412/2019-688, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2019 č. j. -617 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2019 č. j. -620, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), právo na rovnost účastníků v řízení před soudem podle y, právo na respektování rodinného života podle y, právo na ochranu osobnosti podle y a princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrana nejlepšího zájmu dítěte. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označený rozsudek a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") a rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor rodičů nezletilého M. M. - stěžovatelky a M. M. (dále jen "otec") o výkonu rozhodnutí o styku a o změnu úpravy styku, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -428 ze dne 24. 1. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. -462 ze dne 28. 6. 2017.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem změnil rozsah úpravy styku otce s nezletilým tak, že je povinen a oprávněn stýkat se s ním v každém sudém týdnu od pátku po skončení školní docházky nezletilého, kdy si otec nezletilého převezme v sídle základní školy s tím, že pokud se nezletilý nebude účastnit školní docházky, pak jej převezme v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin do středy následujícího týdne do 8:00 hodin, kdy nezletilého odevzdá v sídle základní školy s tím, že pokud se nebude účastnit školní docházky, pak jej odevzdá v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin. Současně upravil rozsah styku nezletilého s otcem v období prázdnin a státních svátků. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh otce na soudní výkon rozhodnutí za údajně zmařený styk s nezletilým dne 26. 12. 2018; řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí za údajný zmařený styk v období od 11. 10. 2017 do 12. 10. 2017 zastavil. Dále nařídil výkon rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 1. 2017 č. j. - 428 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. - 462 ze dne 28. 6. 2017 uložením pokuty matce nezletilého za nerealizované styky dne: 20. 8. 2017 ve výši 500 Kč, 17. 11. 2017 až 20. 11. 2017 ve výši 1 000 Kč a 26. 1. 2018 až 29. 1. 2018 ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 3 500 Kč.

4. Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek a usnesení okresního soudu tak, že oprávnění otce stýkat se s nezletilým rozšířil vždy v každém sudém týdnu od pátku po skončení školní docházky nezletilého, kdy si jej otec převezme v sídle základní školy, v případě, že se nezletilý nebude účastnit školní docházky, ho převezme v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin, do čtvrtka následujícího týdne do 8:00 hodin, kdy nezletilého odevzdá v sídle základní školy, v případě, že se nezletilý nebude účastnit školní docházky, ho odevzdá v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin. Dále určil rozsah styku s nezletilým v období prázdnin a státních svátků a zdůraznil, že matka je povinna nezletilého na styk připravit a styk otci umožnit. Současně přistoupil k částečné změně napadeného usnesení okresního soudu a uložil stěžovatelce za nerealizované styky ve dnech 26. a 27. 12. 2018 pokutu ve výši 1 000 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel též ze zpráv z pedagogicko-psychologické poradny a lékařské zprávy dětského psychiatra, předložených matkou. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že podle dostupných zjištění je nezletilý pozitivně nastaven na pravidelné a rovnoměrné střídání pobytu u stěžovatelky a u otce, přičemž se zřetelem k jeho zdravotnímu stavu je vhodný jakýkoliv pohyb a přirozená zdatnost. Proto styk otce s nezletilým v běžném týdnu prodloužil o jeden den, i s ohledem na možnost jeho účasti na sportovních kroužcích. Současně soud poukázal na správná a dostatečná zjištění soudu prvního stupně, tedy i na to, že nikoliv nepodstatným se v dané věci jeví přístup nezletilého a jeho vůle trávit s oběma rodiči stejný čas.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, obecné soudy ve věci nerozhodovaly se zřetelem k nejlepšímu zájmu nezletilého, když se ani nesnažily blíže zjistit jeho názor k rozsahu styku s otcem. Nesouhlasí též s přístupem městského soudu, který uvedl, že "je vhodnější podpora otce, který ho vede ke sportu a vybral mu kroužek juda, než trávit čas v kroužku šachu". Obecné soudy rovněž nepřistoupily, ač tak podle stěžovatelky měly učinit, k vypracování znaleckého posudku (syn má trpět Aspergerovým syndromem). Brojí rovněž proti uložené pokutě za nerespektování soudního rozhodnutí, když pro ni nebyly podle jejího názoru relevantní důvody. Podrobně přitom rozebrala, z jakých (převážně zdravotních) důvodů nemohl být styk nezletilého s otcem ve stanovené době realizován.

6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. Konečně Ústavní soud připomíná obecný a notoricky známý poznatek, že soudní spory mezi rodiči vedou často k traumatizování nezletilých dětí, které se stávají obětmi chování svých rodičů. Optimální cestou vedoucí k nalezení nejlepšího zájmu dítěte není konfliktní soudní pře, nýbrž rozumná dohoda rodičů. Postrádají-li rodiče tento rozumný náhled, nelze dospět k dobrému řešení žádným soudním rozhodnutím (srov. například usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 25. 2. 2020).

8. Ústavní soud ve své judikatuře rovněž formuloval principy, podle kterých mají oba rodiče stejné právo na péči o dítě. Ustanovení y garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči. Odpovědnost za dítě náleží oběma rodičům. Výchovný otcovský prvek je pro harmonický psychický rozvoj dítěte nezbytný a je nepochybně v zájmu dítěte neztratit kontakt s otcem [nález

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), bod 17; dále také viz nález

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález

sp. zn.

ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)].

9. V posuzované věci obecné soudy vycházely jak z provedených důkazů, mj. i z vyjádření kolizního opatrovníka a pohovoru s nezletilým, tak i z poznatků dosavadního styku rodičů s nezletilým, včetně vývoje situace mezi nezletilým a rodiči navzájem. Obecné soudy ve věci zohlednily též judikaturu Ústavního soudu vztahující se k zájmům dítěte při stanovení rozsahu styku s rodiči. Jakkoliv městský soud skutečně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že "je vhodnější podpora otce, který ho vede ke sportu a vybral mu kroužek juda, než trávit čas v kroužku šachu", učinil tak v návaznosti na skutečnost, že "se zřetelem k zdravotnímu stavu je pro nezletilého M. vhodný jakýkoli pohyb a přirozená zdatnost". Z celkového pojetí odůvodnění napadeného rozsudku přitom neplyne, že by se soud snažil stěžovatelku "dehonestovat" či zpochybňovat její výchovu a pozitivní vliv na nezletilého. Přestože je Ústavnímu soudu zřejmá citlivost daného případu, neshledal důvod pro zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů, a to ani v otázce uložené pokuty za maření výkonu soudního rozhodnutí, v němž obecné soudy po provedeném dokazování poukázaly mj. na opakované úmyslné maření výkonu rozhodnutí ze strany matky. Nelze totiž opomíjet povinnost (a právo) otce řádně pečovat o nezletilého i v případě jeho onemocnění.

10. S ohledem na výše uvedené je možné uzavřít, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou odůvodněna způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu