Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1583/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Luboše Ivanoviče a Zdeňky Ivanovičové, zastoupených Františkem Štouračem, advokátem se sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -107 ze dne 25. 2. 2020 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. -82 ze dne 28. 1. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu stěžovatelů na zaplacení částky 45 780 Kč s příslušenstvím, podané z titulu náhrady škody i nemajetkové újmy, k níž mělo dojít v souvislosti s tvrzenou nedobrovolnou péčí o psa. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Stěžovatelé mají za to, že soudy se řádně nevypořádaly s jejich důkazními návrhy, z nichž by vyplynula pasivní legitimace žalovaného i výše škody, resp. nemajetkové újmy. Oběma soudům stěžovatelé rovněž vytkli nedostatečně zjištěný skutkový stav i nesprávné právní posouzení věci, což v ústavní stížnosti blíže rozvedli.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v napadených soudních rozhodnutích žádný exces či jiný ústavně významný nedostatek neshledal. Poněkud nepřiléhavou právní argumentaci nalézacího soudu, která však beztak neměla vliv na správnost výroku ve věci samé, již zhojil odvolací soud svým rozsudkem. V jeho odůvodnění především poukázal na okolnosti, za nichž se předmětný pes ocitl v nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, zaměřil se na otázku vlastnictví zvířete, jakož i na roli, kterou v celé záležitosti sehrál žalovaný. Za situace, kdy krajský soud dospěl ke srozumitelnému a logickému závěru, že nalezený pes, jehož vlastník nebyl znám a ani poté zjištěn, připadl do vlastnictví města Znojma (s odkazem na rozhodné ustanovení tehdy platného ), nebylo třeba provádět důkazní návrhy žalující strany, neboť jimi nemohla být absence pasivní legitimace žalovaného nijak zhojena, a to bez dalšího. Za relevantní důkazy by byly mohly být považovány jen takové, jež by byly zpochybnily, že se o psa ve lhůtě předvídané citovaným zákonným ustanovením nikdo nepřihlásil. Důkazní návrhy stěžovatelů však směřovaly naprosto odlišným směrem (znalecké zkoumání pravosti podpisu stěžovatelky na jedné z předložených dohod o převzetí psa do náhradní péče, znalecké zkoumání přiměřené ceny péče o psa apod.), a proto krajský soud nepochybil, pakliže je pro nadbytečnost neprovedl (viz bod 7 jeho rozsudku). V podrobnostech lze na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zcela odkázat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu