Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1237/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti J. H., t. č. ÚVTOS, Velký Dvor 12/A2, Želiezovce, Slovenská republika, proti blíže neoznačeným rozhodnutím Okresního soudu v Uherském Hradišti vydaných ve věci vedené pod sp. zn. ve spojení s rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti sp. zn. MSP-673/2014-MOT-T-11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 23. 4. 2020 se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na zákonného soudce a práva na spravedlivý proces domáhal zrušení blíže neoznačených rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") a Ministerstva spravedlnosti, na jejichž základě došlo k předání trestního řízení vedeného proti stěžovateli pod sp. zn. justičním orgánům Slovenské republiky. Stěžovatel dále žádal, aby Ústavní soud nařídil dokončit předmětné trestní řízení u okresního soudu v České republice.

Stěžovatel je přesvědčen, že předáním trestního řízení do cizího státu okresní soud a Ministerstvo spravedlnosti porušily čl. 11 písm. j), k) Evropské úmluvy o předávání trestního řízení (sdělení FMZV č. 551/1992 Sb.), neboť nerespektovaly, že podáním obžaloby na stěžovatele byl určen jeho zákonný soudce. Stěžovatel se neztotožňuje s vysvětlením Ministerstva spravedlnosti, že předání trestní věci do jiného státu závisí jen na úvaze příslušného justičního orgánu, a navrhuje, aby Ústavní soud posoudil, zda justiční orgán rozhodl v souladu s , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Z vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. vyplynulo, že dne 22. 5. 2013 Okresní státní zastupitelství v Uherském Hradišti podalo obžalobu na D. Ž., R. D. a stěžovatele, kteří byli obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Po zjištění okresního soudu, že obvinění D. a stěžovatel jsou občané Slovenské republiky a oba se v současné době nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Leopoldov ve Slovenské republice, vyloučil jejich věc ze společného řízení vedeného pod sp. zn. a podle , Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech a Evropské úmluvy o předávání trestního řízení navrhl předat trestní řízení proti nim vedené do Slovenské republiky. Usnesením ze dne 4. 9. 2014 č. j. -13 rozhodl o přerušení trestního stíhání do doby, než tuto věc projedná a rozhodne příslušný justiční orgán Slovenské republiky a usnesením ze dne 29. 4. 2016 č. j. -48 dočasně upustil od některých úkonů předmětného trestního řízení. Dne 5. 5. 2016 Ministerstvo spravedlnosti na návrh okresního soudu požádalo Generální prokuraturu Slovenské republiky o převzetí trestního stíhání obou obviněných, která žádosti vyhověla a trestní řízení proti R. D. a stěžovateli převzala. Z následných informací slovenské strany vyplynulo, že na oba obviněné byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Trnavě, který rozsudkem ze dne 4. 9. 2018 uznal oba obžalované vinnými ze zločinu loupeže podle k , 2 písm. c) trestního zákona, za což jim oběma uložil tresty odnětí svobody v délce jedenácti let. V odvolacím řízení Krajský soud v Trnavě usnesením ze dne 16. 5. 2019 sp. zn. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu u obžalovaného D. a věc vrátil okresnímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí, odvolání stěžovatele bylo zamítnuto.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatel blíže neoznačil, proti kterému rozhodnutí českého okresního soudu brojí, ale je zřejmé, že lhůtu k podání ústavní stížnosti spojil s dopisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2020, č. j. MSP-788/2019-MOT-T/10. Po obsahově stránce nelze tento dopis považovat za rozhodnutí či vyrozumění ve smyslu quasiinstančního přezkumu postupu okresního soudu, neboť jím byly stěžovateli poskytnuty pouze obecné informace o podmínkách předání jeho trestního řízení do jiného státu a sděleno, že odůvodněný návrh adresovaný příslušnému justičnímu orgánu Slovenské republiky byl přijat.

Rozhodnutí okresního soudu z roku 2014 a 2016, stejně jako návrh Ministerstva spravedlnosti z roku 2016 na předání trestního řízení, již stěžovatel ústavní stížností úspěšně (a včas) napadnout nemůže. Je tomu tak proto, že shora uvedenými rozhodnutími okresního soudu bylo přerušeno trestní stíhání stěžovatele a upuštěno od některých úkonů trestního řízení jen dočasně, tj. do doby, než jeho věc projedná a rozhodne příslušný orgán Slovenské republiky. Z informací Generální prokuratury Slovenské republiky je zřejmé, že se tak ve věci stěžovatele již stalo. Byl-li tedy stěžovatel přesvědčen o tom, že slovenský Okresní soud v Trnavě nebyl v jeho věci zákonným soudcem, mohl a měl tuto námitku uplatnit jako součást své obhajoby v řízení před slovenskými soudy.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem ( ), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení (Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje), neboť i bezvadný návrh by na závěru o zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti nemohl ničeho změnit.

Návrh stěžovatele, aby ústavní soud nařídil ukončit trestní řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti (navíc v situaci, kdy ve věci samé již rozhodly slovenské soudy), je návrhem, který nepředstavuje žádný z případů, v nichž je Ústavní soud ve smyslu y a oprávněn rozhodovat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout zčásti podle a zčásti podle téhož zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka