Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1244/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. -79 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2019, č.j. -60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelů, označené jako "Ústavní stížnost (k celému soudnímu řízení, prodloužení lhůty)", obsahující informace o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení právního zástupce. Z textu podání lze dovodit, že stěžovatelé brojí především proti v záhlaví citovaným usnesením obecných soudů.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Podání stěžovatelů zjevně není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků ( ), zejména není patrno, čeho se stěžovatelé v tomto řízení domáhají, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem ( , ). K ústavní stížnosti nebyla doložena ani napadená rozhodnutí ( ).

4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovatelům (společně či jednotlivě) dostalo opakovaně v řadě řízení (za všechny viz usnesení ze dne 27. 8. 2019,

sp. zn.

). Na tyto výzvy však stěžovatelé nereagovali odstraněním vad a podané ústavní stížnosti musely být odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné.

5. Rovněž v nyní posuzovaném návrhu stěžovatelé sice žádají o "prodloužení lhůty", nicméně není vůbec patrno, k čemu by toto prodloužení (a jaké) lhůty mělo sloužit. Stěžovatelé byli v minulosti rovněž mnohokrát poučeni o okolnosti, že Ústavní soud není oprávněn stěžovatelům ustanovit zástupce. Navzdory této okolnosti stěžovatelé ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby jejich další ústavní stížnost byla věcně projednatelná, tzn. např. nedoložili, že by vyslyšeli dřívější výzvy zdejšího soudu a před podáním návrhu požádali o určení právního zástupce Českou advokátní komoru.

6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

7. Stejně jako u mnoha a mnoha desítek ostatních podání stejných stěžovatelů se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití a jejich návrh soudce zpravodaj jako vadný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2020

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj