Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1354/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Stopy, zastoupeného JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -186 ze dne 3. 3. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -170 ze dne 28. 8. 2019, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a společnosti RUD secura s. r. o., se sídlem v Abertamech, Palackého 261, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. -152 ze dne 11. 3. 2019 byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti vedlejší účastnici o zaplacení 47 095 Kč jako nároku plynoucího ze smlouvy o dílo; stěžovateli byla rovněž uložena povinnost nahradit protistraně náklady řízení ve výši 62 156 Kč. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem zamítnutí žaloby potvrdil, snížil povinnost stěžovatele k náhradě nákladů řízení na částku 54 122 Kč a uložil mu nahradit náklady odvolacího řízení. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, které je podle v případech peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč ze zákona nepřípustné.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat obsahem ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s . Dále se Ústavní soud zabýval její včasností a přípustností ve smyslu a násl. uvedeného zákona.

3. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. V souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti je tedy povinností stěžovatele vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky (řádné i mimořádné) předtím, než se obrátí na Ústavní soud. Podle téhož zákona se běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí odvíjí od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro jeden ze zákonných důvodů vylučujících přípustnost dovolání (viz ). Nejde tedy o případ, na který pamatuje . Ústavní stížnost je proto včasná a přípustná (viz téhož zákona) pouze proti usnesení Nejvyššího soudu; v této části je však zjevně neopodstatněná, neboť Nejvyšší soud posoudil bagatelní povahu sporu z pohledu správně, stěžovateli nebyl napadeným rozhodnutím svévolně upřen přístup k soudu, který mu garantuje d. Sám stěžovatel ostatně správnost uvedeného posouzení v ústavní stížnosti nikterak nezpochybňuje, svou argumentaci směřuje vůči předcházejícímu průběhu řízení.

5. Stěžovatel, ač odvolacím soudem řádně poučen, podal ze zákona nepřípustné dovolání, takže jeho odmítnutí nezáviselo na uvážení Nejvyššího soudu ( ve spojení s ). Uvedená skutečnost činí ústavní stížnost proti rozsudku odvolacího soudu opožděnou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu uplynula podle nejpozději dva měsíce po jeho doručení. Jelikož byla ústavní stížnost podána až dne 11. 5. 2020, pak byla podána zjevně po lhůtě, neboť z napadeného usnesení Nejvyššího soudu je patrno, že stěžovatel rozsudkem odvolacího soudu musel disponovat již před datem 3. 3. 2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o jím podaném dovolání proti uvedenému rozsudku.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a odst. 2 písm. a) jako návrh zčásti opožděný, zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu