Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1335/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky UPL TELECOM, s.r.o., se sídlem Táboritská 880/14, Praha 3, zastoupené JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem, se sídlem Kolínská 1722/16, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -250 ze dne 17. 3. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ve výroku I., kterým mělo být porušeno její právo na soudní ochranu dle d (dále též jen "Listina").

2. Stěžovatelka je dlužnicí v insolvenčním řízení, v němž byl zjištěn její úpadek a usnesením městského soudu č. j. -12 ze dne 11. 5. 2015 bylo rozhodnuto o jeho řešení konkursem. Dne 13. 2 2020 stěžovatelka podala návrh na ukončení účasti věřitele č. 1 v insolvenčním řízení v rozsahu jeho dílčích nároků č. 19-36, které podle stěžovatelky odporují právním předpisům a byly uplatněny v rozporu se základními zásadami vymezenými v . Městský soud, v rámci své dohlédací činnosti, tento návrh zamítl výrokem I. ústavní stížností napadeného usnesení (výrokem II. pak uložil určité povinnosti insolvenční správkyni). V odůvodnění městský soud stručně zopakoval dosavadní průběh řízení, v němž věřitelé ani insolvenční správkyně nepopřeli dílčí nároky věřitele č. 1 označené stěžovatelkou, naopak insolvenční správkyně popřela jiné dílčí nároky dotčeného věřitele, ale následná incidenční žaloba věřitele byla zamítnuta pro předčasnost dne 28. 11. 2019. Popření dlužníkem nemá na zjištění nepopřených pohledávek v konkursu vliv. Městský soud tedy shledal stěžovatelčin návrh irelevantním a odporujícím , neboť účast věřitele v insolvenčním řízení nelze ukončit rozhodnutím soudu na žádost dlužníka. Napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje dále poučení o tom, že proti němu není odvolání přípustné [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )].

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka kritizuje napadené rozhodnutí městského soudu pro nedostatek odůvodnění (nepřezkoumatelnost) a dále pro odnětí možnosti podat odvolání. Městský soud se nezabýval argumentací uplatněnou stěžovatelkou a jednal v rozporu s principem právní jistoty, jeho rozhodnutí je nespravedlivé a dopouští se omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Městský soud opomenul, že účast věřitele v insolvenčním řízení lze ukončit podle .

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Projednávaný případ nedosahuje ústavněprávní relevance. Městský soud na stěžovatelčin návrh reagoval zcela adekvátním a ústavně konformním způsobem a jeho zamítnutí je rovněž dostatečně odůvodněno. Stěžovatelka jako dlužnice v insolvenčním řízení nemá "právo" či "nárok" na ukončení účasti určitého věřitele a nemůže si vynutit postup insolvenčního soudu podle . Oprávněnost přihlášených pohledávek může být v insolvenčním řízení posuzována v procesu jejich přezkoumání, při němž mohou být popřeny; popření dlužníkem však v případě konkursu nemá vliv na zjištění pohledávky ( ).

8. Opodstatněná není ani stěžovatelčina námitka odnětí možnosti podat odvolání v rozporu s jejími ústavně zaručenými právy a ústavními principy. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí [usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387); nález

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2003 (N 128/31 SbNU 149); či nález

sp. zn.

ze dne 18. 1. 2018 (N 8/88 SbNU 103), bod 52; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. To platí i pro projednávanou situaci, kde městský soud rozhodoval v rámci své dohlédací činnosti, kterážto skutečnost též odůvodňuje omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu, jak stanoví , a je i důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu (srov. obdobně např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 3. 2018).

9. Ústavní soud tedy shrnuje, že v projednávaném případě nebyla napadeným rozhodnutím městského soudu nijak dotčena ústavně zaručená práva stěžovatelky, jakož ani ústavní principy, na něž se stěžovatelka odvolává. Ústavní stížnost proto nemohla být než odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu