Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1404/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky České přístavy, a. s., sídlem Jankovcova 1057/6, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. května 2020 č. j. -36, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a 1. Ing. Pavla Stránského, 2. Milana Tulacha, 3. Gabriely Váchové a 4. Tomáše Vítka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. - právo na soudní ochranu) podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že stěžovatelka podala dne 17. 5. 2017 žalobu, kterou byl mimo jiné uplatněn i nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v období od července 2016 do dubna 2017. Aby stěžovatelka předešla námitce promlčení, podala dne 20. 4. 2020 návrh na rozšíření žaloby o další dlužné částky za období od května 2017 do října 2017. Napadeným usnesením však obvodní soud rozšíření žaloby podle (dále jen " ") nepřipustil.

3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita. Jde o procesní prostředek ultimae rationis vyjadřující zvláštní postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). To se po procesní stránce projevuje právě v požadavku předchozího marného vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho základního práva nebo svobody poskytuje.

6. Z uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud zásadně do jeho kompetence zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. V nyní posuzované věci však tyto zákonné prostředky vyčerpány nebyly. Stěžovatelka sice poukazuje na několik nálezů Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že rozhodnutí o nepřipuštění žaloby je v řízení o ústavní stížnosti přezkoumatelné. Ústavní soud je však vázán stanoviskem pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. (394/2016 Sb., ST 43/83 SbNU 933; srov. též http://nalus.usoud.cz), kterým byly právní názory obsažené v těchto nálezech postupem podle ve spojení s překonány. Ve výroku tohoto stanoviska vyslovil právní názor, podle kterého "nevylučuje-li [ ] změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle , nepřípustná podle zákona [...] o Ústavním soudu [...]". Tento právní názor byl v uvedeném stanovisku Ústavního soudu podrobně odůvodněn a stěžovatelku lze na toto odůvodnění odkázat (viz zejména jeho body 18 a 19).

8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle odst. l písm. e) ve spojení s ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita. Jde o procesní prostředek ultimae rationis vyjadřující zvláštní postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). To se po procesní stránce projevuje právě v požadavku předchozího marného vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho základního práva nebo svobody poskytuje.

6. Z uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud zásadně do jeho kompetence zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. V nyní posuzované věci však tyto zákonné prostředky vyčerpány nebyly. Stěžovatelka sice poukazuje na několik nálezů Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že rozhodnutí o nepřipuštění žaloby je v řízení o ústavní stížnosti přezkoumatelné. Ústavní soud je však vázán stanoviskem pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. (394/2016 Sb., ST 43/83 SbNU 933; srov. též http://nalus.usoud.cz), kterým byly právní názory obsažené v těchto nálezech postupem podle ve spojení s překonány. Ve výroku tohoto stanoviska vyslovil právní názor, podle kterého "nevylučuje-li [ ] změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle , nepřípustná podle zákona [...] o Ústavním soudu [...]". Tento právní názor byl v uvedeném stanovisku Ústavního soudu podrobně odůvodněn a stěžovatelku lze na toto odůvodnění odkázat (viz zejména jeho body 18 a 19).

8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle odst. l písm. e) ve spojení s ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj