Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1329/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu společnosti INSKY, spol. s r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Nový Svět 100/52, právně zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -483 ze dne 11. února 2020, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka ve svém podání především popisuje genezi řízení před obecnými soudy: Městský soud v Praze (dále jen „nalézací soud“) rozsudkem č. j. -313 ze dne 1. března 2013, mimo další výroky, zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení částky v řádu několika desítek milionů korun. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením č. j. -419 ze dne 28. ledna 2014 zamítavý výrok zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem č. j. -450 ze dne 28. dubna 2016 zrušil vrácení věci odvolacím soudem a v dotčené části potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Následné ústavní stížnosti navrhovatelky Ústavní soud vyhověl nálezem

sp. zn.

ze dne 27. března 2018, zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, jehož závěry nepovažoval za dostatečně odůvodněné; poté se Nejvyšší soud s ohledem na nález věcí znovu zabýval a napadeným usnesením řízení v dotčeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu.

Navrhovatelka je přesvědčena, že Nejvyšší soud v napadeném usnesení dostatečně nerespektoval citovaný nález a zavázal odvolací soud rozhodovat jinak, než jak byl sám instruován Ústavním soudem; stěžovatelka má za to, že její věc hodnotí nalézací soud a Nejvyšší soud jinak, než odvolací soud a Ústavní soud, což považuje za „válku soudů“, a proto navrhuje deklaraci porušení svých základních práv a zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

Řízení u Ústavního soudu je zaměřeno na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“), je ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek, nastupující po vyčerpání všech ostatních prostředků (je tzv. subsidiární).

V současné fázi řízení byla věc vrácena dovolacím soudem odvolacímu soudu, aniž by bylo patrné, jak ten na základě všech pokynů rozhodne; na rozdíl od nálezem zrušeného rozsudku Nejvyššího soudu nebylo vydáno závěrečné rozhodnutí, řízení není ukončeno a stěžovatelčin předpoklad nemusí být naplněn. Ústavní soud nepovažuje svůj zásah v této fázi za nezbytný a v souladu s principem subsidiarity ústavní stížnosti, kdy ochrana základních práv (ústavnosti) není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci [viz například nález

sp. zn.

ze dne 13. července 2000 (N 111/19 SbNU 79)]. Navrhovatelka bude účastna řízení před odvolacím soudem, v němž jsou jí k dispozici další prostředky k ochraně jejích práv; případný zásah Ústavního soudu proto připadá v úvahu teprve v případě selhání všech ostatních kroků. Není věcí Ústavního soudu napravovat možná budoucí pochybení obecných soudů v čase, kdy tato mohou napravit soudy samy – jako v projednávané věci. Teprve po skončení předchozích řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole postupu obecných soudů.

Podle ustanovení proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako předčasný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj