Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1187/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Vladimíra Pucholta, zastoupeného Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, sídlem Sadová 2446, Rakovník, proti postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že Nejvyšší soud porušil stěžovatelova ústavně zaručená práva tím, že nerozhodl o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Prahe č. j. -713 ze dne 8. 2. 2019.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel v postavení žalovaného podal dne 29. 4. 2019 dovolání proti výše citovanému rozsudku vrchního soudu a zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jeho vykonatelnost. Dne 18. 2. 2020 Nejvyšší soud vydal usnesení č. j. -794, kterým účastníky vyrozuměl, že Krajský soud v Praze usnesením č. j. -153 ze dne 14. 1. 2020, téhož dne uveřejněným v insolvenčním rejstříku, zjistil úpadek stěžovatele a rozhodl o jeho řešení oddlužením, přičemž okamžikem zveřejnění předmětného usnesení krajského soudu bylo řízení vedené pod sp. zn. přerušeno. O dovolání ani o návrhu na odklad vykonatelnosti nebylo dle stěžovatele Nejvyšším soudem rozhodnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že Nejvyšší soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 8. 2017, neboť o návrhu na odklad vykonatelnosti nerozhodl bez zbytečného odkladu. V důsledku toho bude v insolvenčním řízení pohledávka přiznaná dovoláním napadeným rozsudkem posuzována jako vykonatelná.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Z hlediska ústavních stížností namítajících průtahy řízení Ústavní soud v souladu se svým nálezem

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2007 rozlišuje mezi průtahy ve skončeném řízení a průtahy v řízení neskončeném. Je u toho veden úvahou, že cílem účastníka řízení je domoci se vydání rozhodnutí, nikoli (pouze) přiznání zadostiučinění či náhrady škody. Ačkoli tedy i účastníci dosud neskončeného řízení mají k dispozici prostředek ochrany v podobě postupu dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je efektivní ochranou ústavní stížnost, neboť dle může Ústavní soud pokračování v průtazích soudu zakázat. Naopak u již skončených řízení je efektivním prostředkem ochrany primárně postup dle , jelikož možnosti Ústavního soudu dle jsou vyprázdněny. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnosti namítající průtahy v již skončeném řízení odmítá pro nepřípustnost dle (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 2. 2009).

Nyní posuzovaná ústavní stížnost je poněkud specifická. Jsou jí totiž namítány průtahy v řízení, které dosud neskončilo, je však ze zákona přerušené (tuto skutečnost stěžovatel nikterak nezpochybňuje), což postup dle vylučuje. Toho si je stěžovatel vědom, proto se vyslovení zákazu pokračování v průtazích po Ústavním soudu ani nedomáhá. Za těchto okolností je ovšem stěžovatelova situace obdobná tomu, jako kdyby namítal průtahy v již skončeném řízení, efektivním prostředkem ochrany je tak postup podle , kterým se lze domáhat náhrady případné škody i přiměřeného zadostiučinění.

Možno poznamenat, že z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel uplatnil procesní prostředek dle § 174a zákona o soudech a soudcích, v důsledku čehož by ústavní stížnost musela být odmítnuta, i kdyby dovolací řízení přerušeno nebylo (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 9. 2019).

Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh jako nepřípustný podle ve spojení s odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka