Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1062/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Alice Tomkové, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.ledna 2020 č. j. -109 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018 č. j. -96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení a y, , , a d domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018 č. j. -96 potvrdilo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2017 č. j. -73, kterým soud prvního stupně ve věci stěžovatelky jako navrhovatelky zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Českého výboru pro UNICEF ze dne 18. 6. 2014. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020 č. j. -109 bylo dovolání stěžovatelky v dané věci odmítnuto.

2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména zdůraznila, že odůvodnila přípustnost dovolání řešením právní otázky dosud v judikatuře dovolacího soudu - týkající se spolků - neřešené, a to zda je pro počátek běhu subjektivní lhůty podle § 259 obč. zák. u člena spolku podstatný okamžik, kdy se člen spolku o rozhodnutí valné hromady tohoto spolku dozvěděl, nebo okamžik, kdy se člen spolku dozvěděl o důvodech neplatnosti rozhodnutí takové valné hromady. Dále odůvodnila jeho přípustnost řešením právní otázky, zda je nicotné rozhodnutí orgánu spolku podle ust. § 580 a ust. § 245 obč. zák. za situace, kdy za a) účastník nezná ani počet vlastních členů (seznamy vykazují obrovský rozptyl čísel) a kdy, za b) účastník ovlivňuje výsledek hlasování náhradní valné hromady prostřednictvím vlastních zaměstnanců hlasujících namísto členů. Ve prospěch svých právních názorů stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobněji argumentuje a konstatuje přitom mj., že akciová společnost má jinou povahu než odborová organizace, spolek, politická strana či náboženská společnost a postavení akcionářů proto nelze srovnávat s členskými právy v jiných typech sdružení a společností. Pokud se ústavní stížností napadené usnesení vrchního soudu odvolává na to, že žaloba o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vedlejšího účastníka byla podána po uplynutí třech měsíců od konání této valné hromady a tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, potom prý - podle právního názoru stěžovatelky - nepřihlíží k odlišnostem konání valné hromady u obchodních korporací a u spolků. Případné důvody neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným jsou totiž už v rámci konání valné hromady zřejmé, zatímco u spolku tato transparentnost dána není.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Závěry obecných soudů v dané věci považuje Ústavní soud za dostatečně odůvodněné, přijatelné a souladné se zásadami, tvořícími základy řádného soudního procesu. Závěrem je, že stěžovatelka podala svůj návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady předmětného spolku opožděně. Na tomto odůvodněném zjištění není nic neústavního. Za těchto okolností Ústavní soud do řešení konkrétní kauzy hlouběji neingeruje, neboť to mu nepřísluší. Postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou primárně záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda jsou ústavně konformní nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah porušující některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Takové pochybení ale Ústavní soud nezjistil. Není jeho úkolem ani sjednocovat údajně nejednotnou judikaturu obecných soudů.

4. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu