Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1004/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Přešovice, sídlem Přešovice 29, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, sídlem Bráfova 770/52, Třebíč, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2020 č. j. -144, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Zbyňka Šandy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení a 4 y, a 3, a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020 č. j. -144 bylo odmítnuto dovolání vedlejšího účastníka jako žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 11. 2018 č. j. -124, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 8. 2017 č. j. -103 v I. výroku, jímž byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Výrokem II. byl rozsudek krajského soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek okresního soudu v III. výroku o zamítnutí vzájemné žaloby vedlejšího účastníka na zaplacení částky 157 750 Kč a ve výrocích II., IV. o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud vybočil ze svého postavení a namísto skutkového zjištění okresního soudu a krajského soudu provedl vlastní skutková zjištění, a to bez jednání, a stěžovatelka tak nemohla vznést námitky, čímž bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle y a právo na to, aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ve vztahu k části ústavní stížnosti směřující proti II. výroku rozsudku Nejvyššího soudu tomu tak není.

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003

sp. zn.

, ze dne 21. 12. 2010

sp. zn.

, ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.

8. Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud k dovolání vedlejšího účastníka II. výrokem zrušil rozsudek krajského soudu ve výše specifikované části a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V předmětné věci tedy bude u krajského soudu probíhat další řízení, ve kterém bude mít stěžovatelka možnost plně využít všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, event. i včetně ústavní stížnosti, a podaná ústavní stížnost je proto za dané procesní situace předčasná a tedy nepřípustná.

9. Ústavní soud dále posoudil splnění procesních předpokladů řízení, jde-li o ústavní stížnost v části směřující proti I. výroku rozsudku Nejvyššího soudu, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 zákona a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti přípustné části ústavní stížnosti

10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Ústavní soud přezkoumal napadený I. výrok rozsudku Nejvyššího soudu, jelikož ale mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. Napadeným I. výrokem rozsudku Nejvyššího soudu bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku krajského soudu ve výše specifikovaném rozsahu s odůvodněním, že dovolání je podle nepřípustné. Uvedeným výrokem tedy nebylo rozhodnuto o opravném prostředku stěžovatele, ale o dovolání vedlejšího účastníka. Odmítnutím dovolání vedlejšího účastníka nemohla být ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena; dovoláním napadený výrok rozsudku krajského soudu, kterým krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu, pokud jím byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 36 000 Kč s příslušenstvím ve prospěch stěžovatelky, zůstal dovoláním vedlejšího účastníka nedotčen.

13. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti I. výroku rozsudku Nejvyššího soudu podle odmítl; ústavní stížnost v části směřující proti II. výroku rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud odmítl podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu