Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 177/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Ondráčka a stěžovatelky Ing. Evy Kabešové, zastoupené Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4 - Podolí, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2019 č. j. -65 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. září 2018 č. j. -49, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, a Statutárního města Brno, sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 16. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost sepsaná stěžovatelem v první osobě jednotného čísla, v jejím záhlaví byli jako "žalobci" uvedeni oba stěžovatelé a podepsal ji pouze stěžovatel. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzvu převzal stěžovatel 29. 1. 2020. V průběhu určené lhůty požádali oba stěžovatelé o její prodloužení cca o 20 dní a současně uvedli, že ústavní stížnost podali oba dva, že však stěžovatelka ji pro nemoc zapomněla podepsat (Ústavní soud žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu k odstranění vad o 20 dnů, o čemž informoval stěžovatele; přípis mu byl doručen vhozením do schránky dne 10. 3. 2020). Poté stěžovatelka informovala Ústavní soud, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, jejím právním zástupcem byl určen Mgr. Jaroslav Topol, který posléze v jejím zastoupení ústavní stížnost doplnil.

2. Z předložených podkladů se podává, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") se stěžovatel domáhá zaplacení částky 48 000 Kč a stěžovatelka částky 98 000 Kč za škodu, která jim měla vzniknout v souvislosti s neoprávněným odtahem vozidla ve vlastnictví stěžovatelky. V průběhu řízení stěžovatelé podali žádost o osvobození od soudních poplatků, které obvodní soudu usnesením ze dne 10. 9. 2018 č. j. -49 nevyhověl. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 30. 9. 2019 č. j. -65 usnesení obvodního soudu ve vztahu ke stěžovateli potvrdil s konstatováním, že celkové majetkové poměry žalovaného (správně má být "žalobce") zůstaly neprokázány.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, jakož i přiložených listin, a uvádí, že - i přes výslovný text ústavní stížnosti (bod 1.) - považuje stěžovatelku za osobu, která ji podala. Oba stěžovatelé přitom mají v řízení u obecných soudů postavení samostatných společníků (srov. , , ve znění pozdějších předpisů), na základě mají toto také v řízení o ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení každým ze stěžovatelů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňuje. Stěžovatel v určené lhůtě (ani v dodatečné lhůtě) neodstranil vady ústavní stížnosti a stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž by splnila podmínku vyplývající z , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (nepodala odvolání proti usnesení obvodního soudu).

4. Na základě těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovateli podle a ve vztahu ke stěžovatelce podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj