Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 830/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Elišky Bendlové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -741 ze dne 17. 12. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 19. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d.

2. Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne, že se stěžovatelka žalobou pro zmatečnost a na obnovu řízení domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 6. 2014 č. j. -256 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2014 č. j. -314, z důvodů podle a , (dále též jen " "). Nejvyšší soud svým napadeným usnesením stěžovatelčině dovolání vyhověl a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018 č. j. -624, jakož i usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 10. 2017 č. j. -595, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Stěžovatelka svou ústavní stížnost podala sama bez zákonem stanoveného povinného právního zastoupení. Ústavní soud ji svým přípisem ze dne 23. března 2020 vyzval k odstranění této vady podání a stanovil jí třicetidenní lhůtu k odstranění této vady podání. Ta marně uplynula 4. 5. 2020. Dne 4. 5. 2020 však Ústavní soud obdržel od stěžovatelky návrh na přerušení řízení o její ústavní stížnosti a žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, neboť Česká advokátní komora zamítla stěžovatelčinu žádost o ustanovení advokáta pro zastupování v řízení o této ústavní stížnosti a stěžovatelka si proti tomuto rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Praze.

4. Ústavní soud této žádosti stěžovatelky nevyhověl, neboť shledal, že jsou tu i jiné procesní důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky než vada spočívající v nedostatku povinného právního zastoupení.

5. Podle ustanovení Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena.

7. Stěžovatelčina stížnost směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena soudní rozhodnutí ve stěžovatelčině věci a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Je tak zřejmé, že řízení před obecnými soudy napadeným rozhodnutím neskončilo. Z toho důvodu nelze hovořit o tom, že by stěžovatelka neměla k dispozici žádné jiné procesní prostředky k ochraně svého práva nežli ústavní stížnost. Vzhledem k probíhajícímu řízení před obecnými soudy dosud fakticky nedošlo ke vzniku újmy na stěžovatelčiných základních právech a svobodách, neboť k ní může zásadně dojít až s pravomocným skončením řízení.

8. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve stěžovatelčině věci nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně stěžovatelčiných práv, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle ; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatelku fakticky nijak nepoškozuje. Nic jí totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení, ať už hmotněprávního, či procesního, obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

9. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka