Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 837/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti korporace MOROUDON INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Kyperské republice, 3rd floor, Office 301, 59-61, Akropolis, 2012, Strovolos Nicosia, zastoupené Mgr. et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 61-62 INS 18526/2018-B-215 ze dne 22. 1. 2020 a usnesení vyhlášenému pod bodem 2 (nepřiznání hlasovacích práv stěžovatelce) na schůzi věřitelů konané dne 22. 1. 2020 ve věci , za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) ČKD Kutná Hora a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Karlov 197, a b) JUDr. Jiřiny Lužné, insolvenční správkyně se sídlem v Praze 1, Dušní 22, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. U Krajského soudu v Praze (dále jen "insolvenční soud") je pod sp. zn. vedeno insolvenční řízení vedlejší účastnice a) jako dlužníka v úpadku (dále jen "dlužník"), k jehož řešení byla usnesením insolvenčního soudu č. j. -51 ze dne 12. 4. 2019 povolena reorganizace; stěžovatelka v insolvenčním řízení vystupuje jako zajištěný věřitel dlužníka s osmi přihlášenými (vykonatelnými a zajištěnými) pohledávkami v celkové výši 88 759 412,29 Kč, které byly při přezkumném jednání dne 3. 4. 2019 popřeny co do pravosti i pořadí dlužníkem i vedlejší účastnicí b) jako insolvenční správkyní (dále jen "insolvenční správkyně"). Dlužník a insolvenční správkyně následně oba podali žalobu na popření vykonatelných pohledávek, které odůvodnili neplatností smlouvy o úvěru, neboť byla podepsána v rozporu se stanovami dlužníka pouze předsedou představenstva, a střetem zájmů v osobě Andriy Koshelyuka, bývalého předsedy představenstva dlužníka.

2. Na schůzi věřitelů dne 22. 1. 2020 bylo přijato i napadené usnesení, kterým insolvenční soud nepřiznal stěžovatelce (V13) hlasovací práva pro danou schůzi v rozsahu popření pohledávek (tj. v celém rozsahu) - viz s. 6 protokolu č. j. -208 ze dne 22. 1. 2020. Své rozhodnutí, potvrzující vůli 90 % přítomných věřitelů, odůvodnil insolvenční soud hrozícím střetem zájmů podle ; bývalý majoritní akcionář dlužníka se podle insolvenčního soudu prostřednictvím stěžovatelky a propojených osob snaží jej zadlužit, namísto zaplacení závazků vůči němu. Dalším z napadených usnesení č. j. -215 určil insolvenční soud cenu majetkové podstaty dlužníka na 352 921 000 Kč podle znaleckého posudku schváleného na téže schůzi věřitelů.

3. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu podle a d (dále jen " ") a ochrany vlastnického práva podle y. Insolvenční soud postupoval vůči stěžovatelce v porovnání s ostatními věřiteli diskriminačním způsobem, nekriticky přijal neprokázaná tvrzení dlužníka a napadená usnesení odůvodnil nedostatečně.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " ").

5. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat jejím obsahem, bylo třeba posoudit její přípustnost ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud s odkazem na svou dřívější judikaturu dospěl k závěru, že v části směřující proti usnesení insolvenčního soudu, kterým nebyla stěžovatelce přiznána hlasovací práva pro schůzi věřitelů konanou dne 22. 1. 2020, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť předmětné usnesení není bez návaznosti na jiné rozhodnutí, přijaté na téže schůzi na základě hlasování věřitelů, samo o sobě způsobilé dotknout se práv stěžovatelky [srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963), či nález

sp. zn.

ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), bod 51]. Jde o procesní usnesení, kterým insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím byl vázán i pro schůze následující ( ).

6. V návaznosti na uvedené je naopak ústavní stížnost přípustná proti usnesení insolvenčního soudu č. j. -215, kterým byla určena cena majetkové podstaty dlužníka podle znaleckého posudku, schváleného schůzí věřitelů dne 22. 1. 2020 (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2019, bod 21; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Součástí přezkumu uvedeného usnesení je také prostor pro posouzení případné nezákonnosti rozhodování o hlasovacích právech stěžovatelky; v této části je však ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

7. Podobně jako ve věcech a

, v nichž Ústavní soud usnesením odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podání stěžovatelky a dalšího věřitele proti nepřiznání hlasovacích práv na předešlé schůzi věřitelů v témže insolvenčním řízení, kde byl zvolen věřitelský výbor a forma řešení úpadku, dospívá Ústavní soud k závěru, že nynější nepřiznání hlasovacích práv stěžovatelce se zakládá na totožných důvodech jako v předchozím případě. Po skutkové ani právní stránce nepředkládá stěžovatelka nové argumenty a ani jiné okolnosti nenasvědčují tomu, že by měl Ústavní soud své dřívější stanovisko přehodnocovat. Insolvenční soud i zde postupoval v intencích zákona a své rozhodnutí odůvodnil srozumitelným způsobem (včetně odkazů na konkrétní dokumenty ve spisu, veřejně dostupného na https://isir.justice.cz, z nichž čerpá relevantní skutečnosti). V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmiňovaných usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 7. 2019 a

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2019.

8. Argumentace stěžovatelky obsahově směřuje jen proti nepřiznání hlasovacích práv, jiné výhrady proti napadenému usnesení č. j. -215 nemá. Cena majetkové podstaty byla napadeným usnesením určena na základě znaleckého posudku, který byl projednán a schválen na schůzi věřitelů konané dne 22. 1. 2020 ( ), jeho vydáním insolvenční soud postupoval podle . Svévoli ani jiný zjevný exces Ústavní soud v napadeném usnesení ani v postupu insolvenčního soudu, předcházejícímu jeho vydání, nespatřuje.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zčásti nepřípustný, zčásti zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu